Ponožkáři na Blog.cz

Možná budeš překvapený, ale lidé si toho moc nevšímají. Chodím bosa často venku i nakupovat a málokdo si toho všimne, že mám na nahou jen ponožky. Lidé bývají zabraní do hledání slev a akcí a na tohle nemají čas. A pokud si toho už někdo všimne, to poznáš tím, že sklopí oči, nic víc. Určitě tě nebude kvůli tomu zastavovat. Stalo se mi to jen párkrát. Jak sem už napsal Lukáš, záleží na tom, co si vezmeš na sebe a jak sladíš barvu ponožek s barvou kalhot. Já nosím většinou kalhoty bílé nebo světlé a k nim bílé ponožky. V těch se sama sobě před zrcadlem líbím nejvíc. Když mám kalhoty jiné barvy, tak přidávám ponožky silonové nebo pod kalhoty silonky. Toho si už lidi nemají šanci všimnout vůbec, protože to vypadá, že jdu úplně bosa. Bylo by dobrý, aby ti na to odpověděl spíš kluk, žena to vnímá trochu jinak. S jedním si dopisuji, tak mu zkusím napsat, aby ti sem napsal.

Souhlasím s tím, co sem bylo už napsáno. Já chodím v obchodě v ponožkách poměrně dost a jen zcela výjimečně si toho někdo všimne. Zkus ponožky méně výrazné barvy, tím nemyslím zrovna černou, na nich není sice špína skoro vidět, ale jako barva je hodně výrazná. Vzal bych si třeba šedé. Pokud sladíš barvu ponožek s barvou kalhot, můžeš jít i do jiných barev, já celkem často nosím třeba béžové. Dost záleží také na tom, jestli jsi zvyklý chodit bos v ponožkách nebo jestli takhle půjdeš poprvé. Pokud chodíš v ponožkách pravidelně ve škole, nebudeš mít problém se vyzout i v obchodě. Pokud nechodíš, budeš muset zpočátku překonat určitou nervozitu.

Já osobně bosky chodím všude i nakupuju a chodím do supermarketu bosky. Lidi to neřeší. Bylo by mi líto ponožek.

Super blog!:) Určitě mě inspiroval!:)

Děkuji všem za rady, cesta byla zpočátku divná (a to jak jsem psal už jsem v ponožkách několikrát šel, ale mimo civilizaci) pak jsem se ale jaksi otrkal a bylo to lepší. V obchodě pak úplně v pohodě, a opadl ze mě i strach, jestli mě někdo vidí. A cesta zpět byla 110 % super. Ještě jednou děkuju

Já teda ponožky moc nemusím, mám radši šaty nebo sukni a halenku a k těm ponožky nejdou. To bych se úplně znemožnila Přidávám silonky nebo bavlněné punčocháče. Ty ale musíš v ponožkách; nemáš na výběr lidé se o cizí lidi nezajímají. Pokud nepotkáš někoho z rodiny nebo rodiče, máš vyhráno. Průser je, když si člověk vyrazí takhle poprvé s potká vlastní mámu, která se na všechno dívá jako kdyby bylo ještě dvacátý století, viď Evi?

[6]: "Pokud nepotkáš někoho z rodiny nebo rodiče, máš vyhráno. " TO je právě to, bydlím na vesnici, a i když už neplatí "každý zná každého" měl jsem strach, že mě uvidí někdo známý (přeci jen ze 400 lidí je to velká šance) a k té rodině se to nějakým záhadným způsobem donese. Ale zřejmě se nestalo.

A proč to doma neřekneš? Já jsem to mámě řekla, že budu chodit ve škole v ponožkách, nevím, proč bych to měla tajit. Nic na tom není. Jde jen o "blbý" ponožky. Na začátku to dost hrotila, řekla bych tak dva tejdny, že ty špinavý ponožky prát nebude, přitom prádlo se dává do pračky, takže o nic nešlo. Pak už byla ale v poho. Rodičům jde stejně jen o školu a známky, to ostatní neřešej. Na tvým místě to doma řeknu, sice to bude asi chvíli mazec, to vydržíš, oni s tím stejně nic neudělej a můžeš chodit v ponožkách jak chceš.

Určitě je to lepší doma říct, jenže jde o to, jaká bude reakce rodičů. Když jsem sám začal chodit ve škole v ponožkách, tak jsem to rodičům neřekl a nevím ani, jestli na to přišli nebo ne. Myslím si s odstupem času, že časem na to asi opravdu přišli, ale zřejmě po prvním vzteku dělali, že o tom neví, aby mi to zas až tak neusnadnili, no a já jsem si dával pořád pozor, na to, aby o tom nevěděli.

[10]: Na to na __ bych se fakt vysrala, to roky tajit, to ti to stálo za to? Tohle fakt nepochopím. Je lepší to říct, budou pár dní nadávat a pak máš klid a můžeš si dělat, co chceš. Stejně na tom nic nezmění. Hrajou kolikrát divadlo, ale záleží jim jenom na škole, aby nebyly problémy. To co děláš, nosíš nebo s kým chodíš je jim fakt u prdele, to mi věř.

[11]: U nás ve _____ se nepřezouvá, takže asi tolik k tomu, v ponožkách chodím převážně venku a to už je na jinou diskuzi

[8]: Každý má jiné rodiče. Mě třeba máma v tom, abych chodila ve škole v ponožkách podporovala, protože sama často chodí bosa. Když jsem k tomu přiměla svou nejlepší kamarádku, která sem už také psala, tak její mamka byla od začátku proti a dost se kvůli tomu hádali. Nevěřím, že by se tvým rodičům bylo jedno s kým chodíš. To není žádnému rodiči jedno. Nevím kolik ti je let, ale až ti bude třeba 17 nebo 18 let a bude to na stálo, budou ho chtít určitě vidět a příprav se, že ti řeknou svůj názor. Mám o 11 let staršího přítele a moc dobře si vzpomínám na tu depku, kterou jsem měla, když se domluvilo, že ho představím mámě. Týden předtím jsem nebyla schopná nic jíst a skoro jsem nespala. Byli jsme do sebe už zamilovaní a bála jsem se, aby tak velký věkový rozdíl mámě nevadil a taky jsem se bála jeho reakce až ho mamka začne vyslýchat, co dělá, jak žije, bude se ptát na rodinu a kde co. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Tehdy jsem to měla mamce za zlé, že tu schůzku tolik řešila, ale dnes ji chápu. Až budeme mít děti my, také mě bude zajímat s kým chodí, kolik mu je let a čím se živí.

Ja chodím bosý od jari do jesene skoro všade. Ponožky nenosím, neznesiem na nohách nič, ale nemám to nikomu za zlé, ak ich nosí. Vždy je to bližšie k bosému chodeniu, než topánky. Len tých deravých ponožiek je potom škoda, no. Hanbiť sa za to je podľa mňa hlúposť, to som už dávno prekonal. Jasné, že ľudia po mne pokukujú a niekedy prehodia pár slov, no niekedy sa na ich reakciách aj zabávam. U nás doma o tom všetci vedia. Veď na tom nie je nič zvláštne - nenosiť obuv, len nechápem, že tak nechodí viac ľudí.