V podstatě jsem stoupencem Honzy Kellera. Vše podstatné sdělil v knížkách Nedomyšlená společnost a Až na dno blahobytu. Výstižné jsou v tomto případě i názvy knih, takže je (naštěstí) zbytečné to složitě komentovat. V podstatě evokace auta, které jede po silnici s tím, že můžeme lehce ovlivnit, zda......zobrazit celý příspěvek

V podstatě jsem stoupencem Honzy Kellera. Vše podstatné sdělil v knížkách Nedomyšlená společnost a Až na dno blahobytu. Výstižné jsou v tomto případě i názvy knih, takže je (naštěstí) zbytečné to složitě komentovat. V podstatě evokace auta, které jede po silnici s tím, že můžeme lehce ovlivnit, zda pojedeme po pravém či levém okraji vozovky, ale nijak to, kam naše cesta vede. Iluze svobody existuje jen pro ty, kteří akceptují tuto cestu. Existují dva základní přístupy - sobecký, kdy jedinec odvrhuje veškeré morální principy jako cosi přežilého a řídí se zásadou, že jedinou regulativní normou jsou zákony - jejichž nedokonalost má každý právo využívat ke svému utilitárnímu prospěchu. Druhý přístup vychází z altrusitické snahy být bližním všem ostatním nešťastníkům, se kterými se řítíme do nejisté budoucnosti a potenciálního neštěstí, které je vzýváno těmi prvními. Žádná revoluce nic neřeší, protože jakákoli společenská formace musí mít zákonitě své vůdce - a z podstaty lidských vlastnotí vyplývá, že vůdcové nemohou v souhrnu nepodléhat potřebě odměnit se za svoji ochotu být vůdcem přihrnutím materiálního bohatství na svoji hromádku. Revoluce je tedy jen eskalací násilí a šancí pro jiné sobce. Je tedy otázkou, jak fungovat uvnitř tohoto systému, abychom si alespoň vytvořili podmínky pro šťastné duchovní bytí a proklouzali s ním fyzickou existencí ať již má individuální konec jakékoli pokračování či je koncem absolutním. Jedinou možností je být nad věcí a využít úzký prostor osobní svobody k realizaci svých projevů a potřeb. Ve vztahu k našemu tématu - je potěšitelné, že nenosit boty není společenským tabu. Je tedy možné si tento luxus "bezohledně" dopřát bez výčitek svědomí a je možné sdělovat, že z toho mám dobré pocity. Aspoň že tak - mohlo by být i hůře. Pokud se mne někdo zeptá, zda si myslím, že to má nějaký globální pozitivní rozměr, mohu mu říci, že bosí lidé dokáží být obvykle skromnější a méně nároční na materiální konzum, což je potenciální nebezpečí pro celé lidstvo, i když asi nelze dokázat, že by tento potenciál musel být naplněn. Tedy jen plnění výzvy k předběžné opatrnosti. Když se ale pokusíte tento postoj vysvětlit a přiblížit jiným, tři čtvrtiny vás označí za blázny. Svoboda je tedy luxus pro osobnostně silné. Každý má právo na tento luxus!

Taky jsem přesvědčen, že ten kdo nemá rád boty, je obvykle vnímavější k okolnímu světu a k jiným hodnotám než materiálním. Objektivně se to ovšem nejspíš nedá ani dokázat ani vyvrátit.
Nabízí se ale otázka: co je příčina a co důsledek? Když začne někdo chodit bos, přivede ho to k poznání jiných životních hodnot? Nebo ten, kdo tyhle hodnoty umí rozeznat a ocenit, také skrze ně pocítí potřebu vnímat svět všemi smysly? Nebo jsou obě tyhle věci různým výrazem téhož životního postoje?
S tímhle tématem taky trochu souvisí úvaha www.xs4all.nl/~myranya/respect.html
MG

Zdravim Garfiho a pripominam volake resty...
slubene fotky. Ja som potvora, ja si pamatam:)
Co sa tych footfetishovych sklonov tyka,
nechcem to moc pitvat, tak len dve poznamky.
To ze obcas pri pohlade na cloveka (a zvlast na peknu babu)
mame isty esteticky zazitok, je prirodzene a ky......zobrazit celý příspěvek

Zdravim Garfiho a pripominam volake resty...
slubene fotky. Ja som potvora, ja si pamatam:)
Co sa tych footfetishovych sklonov tyka,
nechcem to moc pitvat, tak len dve poznamky.
To ze obcas pri pohlade na cloveka (a zvlast na peknu babu)
mame isty esteticky zazitok, je prirodzene a kym to cloveka
nezbavi usudku, tak sa nic nedeje. Takisto je normalne
v tomto estetickom vnimani mozeme mat rozne preferencie, ktore mozu suvisiet s tym co nas samych bavi. Takze sa mi zda normalne, ak sam rad chodim na boso, ze bosa dievcina je pre mna asi zaujimavejsia nez pre cloveka ktory nema v sebe tu vasen boseho chodenia. Je tam nejaka "rovnaka vlnova dlzka", asi tak ako vasniveho surfera zaujme pekna baba ktora reze veselo duck-jibe vlavo vpravo. Je v tom nejake spolucitenie a obdiv.
Ak sa zacne niekto orientovat vylucne iba na nohy, alebo cosi ine (prsia, vlasy, zadky, ...), tak sa obmedzuje a zaroven v jeho obmedzenom vybere rastie intenzita sustredenia. V nabozenstve ked si niekto z celku vyberie urcitu (najlepsie primitivne bezrozpornu)cast, dovoli mu to zvysit intenzitu dorazov a prezivania - a na svete je fanatik. To pozname, ale ide podla mna o princip ktory plati tak trochu vsade. Uzky vyber redukuje komplexitu a jej paradoxy, a tym dava priestor na vyssiu intenzitu. Lenze spojenie obmedzenosti s vyssim nasadenim je ten typicky "aktivny blbec".
Takze si myslim, ze je mozne aj potrebne definovat rozumnu hranicu medzi footfetishom a bosymi nohami ako sucastou zivotneho stylu, v ktorom nemusi byt potlacany alebo zapierany ten esteticky prvok.
Ta hranica je asi podobna ako medzi gycom a umenim, povrchnostou a hlbkou, ozieranim sa a schopnostou vychutnat si dobre vino, atd.
Osobne mi footfetish produkcia mierne lezie na nervy, okrem toho co uz som napisal, svojou vlezlostou. Prilis zretelne a explicitne dominuje umysel predat tie nohy ako produkt a prilis priamociaro a hrubo sa apeluje aj na sexualny pud zakaznika. V comsi sa to podoba pornografii. Osobne nemam nic proti nahote a myslim si ze pekne nahe zenske telo ma v sebe riadny kus umenia, ale jeho kontext musi byt na urovni, nesmie sa vulgarne vnucovat, musi nechat slobodu tomu, kto sa pozera. A ak aj ma v sebe eroticky naboj ktory zvlni hormony v tele, nesmie to z obrazu "razit" ako ocot z lacnej polievky.

Loni jsem začal chodit bos a skončilo to takovou neobvykle vleklou nemocí, takže jsem na začátku podzimu musel přestat, nyní už asi 5 týdnů zase zouvám, ale opravdu jen tam kde takřka nikoho nepotkám, jinak se prostě stydím. Takže věty o každoročním zvykání nohou platí i o postupném vytvoření si ochrany vůči společnosti, která asi přes zimu zmizí.
Ovšem tím pádem je zouvání velmi řídké, neboť zas tak moc nikam nechodím. Tož to je jen takový povzdech. Pokud někdo odpoví něco povzbudivého, bude jen dobře.

Nemyslím si, že je dobré dělat něco, z čeho mám špatný pocit. Chodit bos má v sobě potenciál cítit se dobře. Ale aby se člověk opravdu dobře cítil, musí si některé souvislosti napřed vyjasnit sám se sebou. Tedy i jednoznačně si ujasnit, proč nechci používat tak skvělý vynález, jako jsou boty - tedy ......zobrazit celý příspěvek

Nemyslím si, že je dobré dělat něco, z čeho mám špatný pocit. Chodit bos má v sobě potenciál cítit se dobře. Ale aby se člověk opravdu dobře cítil, musí si některé souvislosti napřed vyjasnit sám se sebou. Tedy i jednoznačně si ujasnit, proč nechci používat tak skvělý vynález, jako jsou boty - tedy alespoň ne soustavně. Pokud si tuto otázku položíš a budeš poctivě promýšlet své odpovědi, dá se předpokládat, že najdeš docela dost důvodů. Na druhou stranu vah si dej důvody, které člověka k obouvání vedou. Kdesi mezi těmito důvody bude asi i ten, že je to "normální". Každý z nás máme jinak nastavenu potřebu dělat to, co je "normální" a každý z nás připisuje jiný význam různým konáním. Já osobně považuji za chybu dělat cokoli jen proto, že je to "normální", pokud k tomu nejsou žádné jiné důvody. Ale to si musíš ujasnit.