Je pravda, že mezi blízkými přáteli jde stud stranou. Dokonce se někteří ke mně přidají, když si to štrádujeme v lese. Jeden kamarád mi začal radit, abych šlapala ve smůle......zobrazit celý příspěvek

 Je pravda, že mezi blízkými přáteli jde stud stranou. Dokonce se někteří ke mně přidají, když si to štrádujeme v lese. Jeden kamarád mi začal radit, abych šlapala ve smůle, pak se mi na chodidla krásně nalepí listí a jehličí. Na to jsem mu s úsměvem řekla, že to bych mohla chodit klidně v botách. Že chodím bosky protože mě to baví. A on logicky dodal: "To až my nebudeme mít na boty, tak ty budeš ve výhodě" :-) A druhý kamarád se mi zeptal, na co ty boty vlastně potřebuju (nechodím bosky pořád, zatím to ještě střídám, občas mě už bolí chodidla a potřebuju si odpočinout), tak jsem mu vysvětlila, že například v trní se bosky chodit nedá anebo právě po rozpáleném asfaltu.

 Největší odvahu projevím, až půjdu bosky do jídelny na oběd. Zatím jsem k tomu nedospěla :-(

 Chození bosky v lese a na loukách je super a lidi to akceptují více než chození bosky po městě. Borcem sa stanete, až si zajdete, jak říkáte, bosky na oběd (to se rázem stanete v celé firmě známou) nebo si dáte procházku městem a budete nakupovat. Tak ať se do tohoto levelu brzy dopracujete! Počítejte ovšem s tím, že pocitu studu, strachu nebo něčeho jiného se budete zbavovat déle, to se neodpárá jednou akcí. Je to takový step-by-step. Já jsem první léto bojoval. Nejlepší je, když vás osloví nějaký klaďas, kterému se to také líbí, ale dělá to jenom doma nebo na zahradě a ploužit městem se ještě neodvážil. Takového můžete dobromyslně lámat a zvedne to vaši odvahu. Vysloveně negativních reakcí se mi nedostalo.

 Tak zdar a sílu!

 Nemůžu si odpustit varování: když se náhodou rozbije talíř, není dobré kopat do střepů - viz Igy: smůla...

 Navrhuju sázku, že pocit po této akci bude něco jako "takové sbírání kuráže, a přitom to bylo tak snadné". A o co? Mohlo by to být vykonání něčeho ještě drzejšího, než jít do jídelny na oběd.

 Tak jo?

 Tak jo, dám vědět, až budu mít za sebou první oběd naboso a jaké jsem měla pocity. Zatím "sbírám" reakce na chodbě, kde se známe s kolegy i jmény. (V jídelně jsem pro mnoho lidí anonymní.) Jedna kolegyně mi řekla, že závidí,že chodím bosky a druhá řekla, že chodí jen v kanclu (a doma a na zahrádce) a že na chodbu ještě nedošla :-) Tak jsem ji povzbudila a řekla, že se příště třeba pokáme naboso obě.