Bosky a naboso

28.9.2020 20:31 Tomáš: Jsem normální?

Ahoj. V první řadě bych chtěl říct, že jakkoli bude můj dotaz vypadat zvláštně, nejedná se o žádný troll nebo tak. Bohužel je mi jasné, co si o mně bude většina lidí myslet. Ale chápu to, ani já sám nevím co si mám myslet. Zkuste prosím můj dotaz posoudit objektivně. Tak abych začal... Moc rád chodím bosý. Ale je to trošku jiné, než u ostatních. Chodit bez bot je pro mě velice vzrušující. Ano, právě i trochu sexuálně.. Od malička jsem to tak měl, ale nějak jsem si to neuvědomoval. Ve škole jsem si občas nenápadně sundal ponožky. A chodil v přezůvkách naboso. Být ve škole úplně bosý jsem si nikdy netroufl. Vždycky jsem doufal, že když jsem přezůvky neměl, tak učitelka řekne, abych si je sundal a chodil bez bot, ale to se nikdy nestalo. A tohle všechno mi právě zůstalo dodnes. Vždycky když je vhodné počasí, představuji si, jak vyjdu mezi lidi bosý. Možná další věc je to, že mě vzrušuje i představa, že mě někdo uvidí. Na druhou stranu, když už jsem opravdu bosý někam šel (a mockrát to nebylo, právě kvůli studu), tak jsem nikoho moc potkat nechtěl. Párkrát, když jsme byli s kamarádem, tak jsem si sundal boty i ponožky a šel jsem kousek naboso, nebo když jsme byli u něj, tak jsem naschvál šlápl do rozlité vody, abych si mohl ponožky sundat. (Zapomněl jsem říct, že musím mít vždy úplně bosé nohy bez ponožek). Naposledy jsem se bosky prošel u nás na sídlišti a celým tělem mi projížděl tak skvělý, ale i zvláštní pocit. Někdy bych chtěl jít bosý třeba někam daleko od domu, abych si nemohl zpátky nazout boty. Třeba na pláži takový pocit nemám, tam jsou bosí všichni, tam to všem přijde normální, ale na ulicí to právě "normální" není. Ještě jednou chci říct, že toto není myšleno jako nějaká provokace nebo tak. Jen jsem s vámi chtěl podělit o svůj příběh. Pokud je můj příspěvek nevhodný, tak se moc omlouvám a pochopím, pokud bude smazán. Ikdyž bych rád věděl, zda je to normální a někdo to má třeba podobně. Nebo jestli se za to mám stydět a držet to v tajnosti. Děkuji.

29.9.2020 13:37 Martin: Re: Jsem normální?

Chodím bos již pár let a je mi už dost, abych měl možnost srovnávat a hodnotit.
V naší kultuře nohy jsou výchovou zatlačeny do šuplíčku, ve kterém se mačkají spolu s jinými částmi těla, jež jsou nám od malička schovávány a o nichž jsme víceméně nenásilně, ale zároveň i nekompromisně přesvědčováni napřed rodiči a posléze celou společností, že jsou neveřejné, intimní, snad i nečisté a tudíž nehodné ukazování. Jistě víte, jaké další části těla mám na mysli – intimní partie. Asi to je tak dobře – tedy, pokud jde o ty intimní partie. Jejich schovávání nám je dělá navzájem vzácnějšími, podněcuje naši fantazii a přirozený pud nás vede k tomu, abychom pracovali na jejich dobývání a odhalování – každý podle svých metod. Tento pud je maskován citovým zainteresováním (tedy snad u většiny populace). Tím pudem je sexualita, která je přirozeným motorem, jenž zajišťuje pokračování života.
Jestliže jsme odmalička zahalováni, každé odhalení je pro nás nitěrným prožitkem, který má velmi blízko k sexualitě. Myslím, že hodně bosochodců má takové prožitky, ale uchovávají je ve své třinácté komnatě, protože je nechtějí spojovat se skutečnou sexualitou a nechtějí být za exhibicionisty. Jsem přesvědčen, že vždycky tam trochu z toho je – nějaký ten stud ze zakázaného ovoce a zároveň touha po odhalení se světu. Proto spoustě bosochodců trvá poměrně dlouhou dobu, než se „smíří“ se svým okolím a tím, čemu říkají společenský tlak.
Na pláži Vám Vaše bosé nohy nepřinášejí toto chvění. To proto, že tam jsou si v tomto ohledu všichni rovni. Všichni vytasili své tajemství, není co skrývat.
Takže podle mého názoru – není zač se stydět a co schovávat. Choďte bos co nejvíce a užijte si své radosti stejně jako ženy, které celé léto ukazují své nohy celému světu. Vždyť klasik říká – není mi cizí nic lidské.

30.9.2020 23:51 Tomáš: Re: Jsem normální?

Děkuji moc Martinovi i ostatním. Nečekal jsem, že by se našel nějaký pozitivní názor, ale opak byl pravdou. Do poslední chvíle jsem měl pocit, že dělám něco špatného nebo něco, co bych prostě dělat neměl. Najednou je to všechno pryč. Možná to bude znít hloupě, ale cítím se teď mnohem lépe. A už nemám takový strach vyjít bez bot na ulici. Dnes jsem se kousek bosý prošel a bylo to super. Sice to bylo večer, protože přeci jenom na desítky kolemjdoucích ještě odvahu nemám, ale i tak. I přes to, že venku nebylo bůhvíjaké teplo, jsem si to moc užil. A šel jsem bez jakéhokoliv špatného pocitu. Od teď se budu snažit překonávat sám sebe a chodit naboso co nejvíce. Ještě jednou moc děkuji.

1.10.2020 19:40 dany: Re: Jsem normální?

Tak vidíš, nejsi v tom sám. I já si to taky kdysi myslel. Tak je tedy fajn, že sme ti pomohli se zbavit tvých zbytečně špatných pocitů. Je to pro chodidla opravdu hodně zdravý, tudíž z toho budeš mít i takovýto přínos, tak si to užívej.

30.9.2020 0:10 dany: Re: Jsem normální?

tomáši, neboj se určite to není nic špatnýho. Martin to popsal moc hezky a zcela pravdivě. I já to měl taky tak jak ty. Kolik ti vlastne je, že to ještě tak dramaticky řešíš? Buď rád že tě chůze bez bot tak baví a užívej si to. Je zřejmé, že bosá chodidla jsou pro tebe intimní záležitostí a na tom nic nezměníš, a ani nemusíš, protože na tom není nic zlýho. Já se taky kdysi stydel odhalovat svá chodidla a po bosém chození sem ale moc toužil. Ani nevím proč, ale hrozne sem to chtěl delat. Ženské nohy se mi navíc hodne líbí a rád na ne pokukuju, a jen dedukuju že i tohle se tě týká. Taky sem se ale moc stydel zout se mezi lidma a chodit bosky, čili poutat pozornost na svý nohy. Jenom hrozne pomalu sem si zvykal a překonával stud a blbý pocit. Ale šlo to, dneska jdu bosky kamkoliv a cítim se s tím zcela v pohodě. Teď už je to jen o zvyku. Nejsem bos pořád, ale bezproblému si už zajdu naboso, kam jen chci. Ta sexuální motivace tam sice pořád je, ale vím že naboso je to zdravější a o moc příjemnější. Hlavne tím nikomu neškodím ani nijak neubližuju, jenom si užívám toho, co se mi tak líbí. Je to skvělý pocit a sem bosý pořád více a více protože mě to zkrátka moc baví a už při tom nemám takovou trému jako kdysi. Takže se neboj, proč bys jako neměl být normální? Každý člověk má ňáké sexuální záliby a být bosky není věřejně nijak deviantní chování, i když pro tebe to ale je jistá forma uspokonení. Takže v důsledku toho, že tě chúze naboso vzrušuje,je to pro tebe silná motivace být bez bot, no na druhou stranu, když chodidla vnímaš intimně, stydíš se tak ukazovat je lidem víc než jiní, a to tě v bosém chození nejspíš hodně brzdí. Jestli chceš tedy chodit bos, choď tak. Vím že toho studu se zbavuje těžko, ale když se ho pak zbavíš, bude ti líp a i tu chůzi naboso si pak víc užiješ. Tak hodne štěstí :)

30.9.2020 7:14 vlkky: Re: Jsem normální?

Naprosto chápu, jak se cítíš, protože když jsem byl student, měl jsem stejné pocity a stejné touhy chodit bos. Různě jsem to zkoušel potajnu v lese nebo někde kde nebyli lidi. Tam kde byly jsem si netroufl. Dokonce jsem to zkoušel i v zimě - "náhodou" se mi zula bota v hlubokém sněhu :-)
Nyní je mi přes 40 let a chodím bosky 6 let (poslední 2 roky jsem neměl boty na nohách) a mohu ti říct, že to souvisí s tím, co tu psali jiní (sám jsem to zažíval). Trochu ochutnat "zakázané" či neobvyklé ovoce, trochu asi té intimity a vzrušení. I v dospělosti, když jsem začal chodit bosky (a trofnul si na to zejména díky těmto stránkám), jsem měl podobné pocity.
Vše ale nakonec odezní. Dnes mi to přijde zcela přirozené chodit bosky prakticky všude a ani na to už nemyslím (teda pokud zrovna nešlápnu na ostrý kamínek :-). Z lidí kolem si už nic nedělám (většina to bere již jako samozřejmost).
Tvoje pocity pramení i ze sebevědomí - čím větší sebevědomí, tím méně budou tyto pocity, protože to nebude již nic vzrušující dělat to, co jiní ne - přijde ti to jako zcela normální.
Co je ale ZÁSADNÍ - je jasné, že bosování je tvojí součástí a dokud nebudeš chodit bos, nepoznáš, jak skutečně úžasné to je.
Sám jsem si chozením bosky nejen zlepšil imunitu, ale jak všem kolem říkám, konečně jsem se začal cítil volně a jako bych se mohl skutečně pořádně volně nadýchnout. Po zutí bot jsem zpočátku netušil, co je na tom bosování tak super, ale pak jsem pochopil, že v botech jsem se stále cítil jako svázaný, aniž bych to však tušil. Bosování je pro mě zkrátka relax a ten mám vždy, když vyjdu ven.
Proto určitě neustále zkoušej chodit bos - je nás již docela dost (za mého mládí se to veřejně zřejmě ani nepraktikovalo), tak to nebude tak moc divné. Nicméně to nelámej přes koleno, ono to časem přijde - s tvým vlastním vývojem.