V naší kultuře nohy jsou výchovou zatlačeny do šuplíčku, ve kterém se mačkají spolu s jinými částmi těla, jež jsou nám od malička schovávány a o nichž jsme víceméně nenásilně, ale zároveň i nekompromisně přesvědčováni napřed rodiči a posléze celou společností, že jsou neveřejné, intimní, snad i nečisté a tudíž nehodné ukazování. Jistě víte, jaké další části těla mám na mysli – intimní partie. Asi to je tak dobře – tedy, pokud jde o ty intimní partie. Jejich schovávání nám je dělá navzájem vzácnějšími, podněcuje naši fantazii a přirozený pud nás vede k tomu, abychom pracovali na jejich dobývání a odhalování – každý podle svých metod. Tento pud je maskován citovým zainteresováním (tedy snad u většiny populace). Tím pudem je sexualita, která je přirozeným motorem, jenž zajišťuje pokračování života.

 Jestliže jsme odmalička zahalováni, každé odhalení je pro nás nitěrným prožitkem, který má velmi blízko k sexualitě. Myslím, že hodně bosochodců má takové prožitky, ale uchovávají je ve své třinácté komnatě, protože je nechtějí spojovat se skutečnou sexualitou a nechtějí být za exhibicionisty. Jsem přesvědčen, že vždycky tam trochu z toho je – nějaký ten stud ze zakázaného ovoce a zároveň touha po odhalení se světu. Proto spoustě bosochodců trvá poměrně dlouhou dobu, než se „smíří“ se svým okolím a tím, čemu říkají společenský tlak.

 Na pláži Vám Vaše bosé nohy nepřinášejí toto chvění. To proto, že tam jsou si v tomto ohledu všichni rovni. Všichni vytasili své tajemství, není co skrývat.

 Takže podle mého názoru – není zač se stydět a co schovávat. Choďte bos co nejvíce a užijte si své radosti stejně jako ženy, které celé léto ukazují své nohy celému světu. Vždyť klasik říká – není mi cizí nic lidské.

 Nyní je mi přes 40 let a chodím bosky 6 let (poslední 2 roky jsem neměl boty na nohách) a mohu ti říct, že to souvisí s tím, co tu psali jiní (sám jsem to zažíval). Trochu ochutnat "zakázané" či neobvyklé ovoce, trochu asi té intimity a vzrušení. I v dospělosti, když jsem začal chodit bosky (a trofnul si na to zejména díky těmto stránkám), jsem měl podobné pocity.

 Vše ale nakonec odezní. Dnes mi to přijde zcela přirozené chodit bosky prakticky všude a ani na to už nemyslím (teda pokud zrovna nešlápnu na ostrý kamínek :-). Z lidí kolem si už nic nedělám (většina to bere již jako samozřejmost).

 Tvoje pocity pramení i ze sebevědomí - čím větší sebevědomí, tím méně budou tyto pocity, protože to nebude již nic vzrušující dělat to, co jiní ne - přijde ti to jako zcela normální.

 Co je ale ZÁSADNÍ - je jasné, že bosování je tvojí součástí a dokud nebudeš chodit bos, nepoznáš, jak skutečně úžasné to je.

 Sám jsem si chozením bosky nejen zlepšil imunitu, ale jak všem kolem říkám, konečně jsem se začal cítil volně a jako bych se mohl skutečně pořádně volně nadýchnout. Po zutí bot jsem zpočátku netušil, co je na tom bosování tak super, ale pak jsem pochopil, že v botech jsem se stále cítil jako svázaný, aniž bych to však tušil. Bosování je pro mě zkrátka relax a ten mám vždy, když vyjdu ven.

 Proto určitě neustále zkoušej chodit bos - je nás již docela dost (za mého mládí se to veřejně zřejmě ani nepraktikovalo), tak to nebude tak moc divné. Nicméně to nelámej přes koleno, ono to časem přijde - s tvým vlastním vývojem.