Zdravím. Nevím úplně jak začít, ale chtěl bych se zeptat, jak překonat stud a vyjít mezi lidi naboso. Možná to bude znít divně, ale být venku bosý je pro mě velice příjemné. Hrozně rád bych chodil bosý všude, kde lidé normálně nosí boty. Párkrát, když jsem se v noci vracel domů, tak jsem boty nesl v ruce. Občas řídím bosý a pak dojdu bez bot domů. Třeba na dovolené jsem se občas bosý prošel, ale vždy jsem se hrozně styděl. Dost mě to štve, protože vždy když jsem to dokázal překonat, cítil jsem se pak skvěle. Bohužel jsem se nikdy neodhodlal k tomu, jít takhle po ulici přes den. Bojím se, že by mě mohl potkat někdo známý a pak by si o mně myslel, že jsem nějaký "exot". |
No jak začít - postupně, aby se v tom člověk cítil pořád příjemně. V létě, v parku, v přírodě ... Lidem je to většinou celkem jedno, reakce jsou spíše pozitivní, občas se někdo bojí, že si člověk ublíží, nebo že mu bude zima. Nezvyklé to možná je (byť méně než dříve), ale je všechno co se nějak vymyká z šedé průměrnosti, tak proč si to neužít? Pro známé to může být změna, ale brzy si zvyknou. |
Vůbec to neřešte a hlavně se do ničeho nenuťte. Choďte bosky jen tehdy a tam, kde Vám to bude příjemné. Naplánujte se vycházku do přírody a tam kde Vás už nikdo nebude vidět se zujte. Pokud někoho uvidíte obujte se nebo si sedněte do trávy a tvařte se, že jste se zrovna zul. Je otázka času, kdy se Vám nebude chtít obouvat se pokaždé, když někoho potkáte, když procházíte kolem nějakých usedlostí nebo přes vesnici. Zouvat se budete stále dřív a obouvat stále později. Je otázka času, kdy uslyšíte první pozitivní reakci, kterých bude stále víc a Vy se budete stále víc osmělovat. Nebude to hned, ale ani Řím nebyl postaven za den. |
Díky moc za pozitivní odpovědi :). Ještě bych chtěl dodat, že mám v hlavě zafixované, že když jsme jednou dávno jeli a bratrem v autě, tak jsem viděl paní s kočárkem, která byla bosá. Tak jsem řekl:„Hele koukej, ona nemá boty“. A on řekl, že je to nějaký úchyl. Od té doby si na to vždycky vzpomenu a bojím se, co by si řekl o mně. Vím, že bych nemusel řešit, co si myslí, ale byl bych nerad, kdyby mě měl za úchyla, stejně jako tu paní. |
Tohle vůbec neřešte. Jev, který je poměrně vzácný bývá přijímán s nedůvěrou. Jev opakující se periodicky se stane standardem. Jinak řečeno - musíte počítat s tím, že Vás váš bratr bude zpočátku považovat za úplného pitomce, možná si vyslechnete i nějaké poznámky, ale jak Vás uvidí podesáté už mu to ani nepřijde a popadesáté to bude považovat za samozřejmé. Jen musíte požívat zdravý selský rozum. Vám by se taky nelíbilo, kdyby Vám někdo dupal zablácenýma nohama po koberci. Když spolu půjdete do hospůdky nebo na fotbal a bude chtít abyste se obul, obujte se. Je docela dost možné, že si nakonec bude sundávat boty taky. |
Ano souhlasím s tím, že se musí postupně. Já osobně jsem začal kolem domova a v místech s málo lidmi (buď lokalita s málo lidmi nebo čas - brzy ráno, večer apod.) Postupě se člověk více osmělý bude bosky častěji (já osobně chodím bosky již stále). Ze začátku je nutné se připravit na reakci lidí - většinou se jen podivují. Osobně jsem se nesetkal s žádnou vyloženě negativní reakcí (a to už chodím bosky šestým rokem). V tomhle ale musíte myslet více na sebe než na okolí, tj. že pro Vás je to příjemné a ostatním to může být fuk. Někteří lidé se budou ptát, co Vás k tomu vede - chodit bosky. U mě to bylo jednoduché - mě se vzpamatoval imunitní systém a zbavil jsem se permanetní rýmy. Navíc vždy tvrdím, že to působí proti stresu - což je pravda. Okolí (rodina, přátelé) si zvyknou relativně rychle. Co se týče ostatních cizích lidí - co si myslí je jejich věc a Vám to může být jedno. Navíc pokud budete slušně oblečen, pak to připívá k tomu, že si lidé nemyslí nic špatného. Já osobně jsem ve svém okolí (rodinném, pracovním a v místě bydliště resp. tam, kde často působím) již dobře znám. V době korona, kdy se lidi pod rouškama skoro nepoznávali - mě poznali vždy hned (stačilo kouknout na nohy :-)), ale já je nepoznával. To bylo docela komické. Ano, bosé nohy pak budou Vašim poznávacím znamením, budete "více vidět" - více vystoupíte z anonymity davu a na to je potřeba si zvyknout. Někde se totiž bude říkat - "jo ten, co chodí bosky" nebo něco podobného. ještě jedna praktická věc - jak již bylo naznačeno v jiných příspěvcích - je nutné vyřešit problém návštěv a apod. abyste druhým nezpůsobovali problémy. Já osobně to řeším tak, že pokud vím, že k někomu jdu, beru si do kapsy ponožky a kde se jiní zouvají z bot, já si obouvám ponožky. Doma, protože si nechci stále během dne mýt nohy, nosím krosiny (jinak by mě žena hnala). Nohy si pak umývám, když vím, že už ven nepůjdu. Nebojte se chodit bosky, takových lidí je už víc a časem budete překvapen, kolik lidí Vám bude fandit. Spousta jich je jako Vy - chtějí bosky chodit, ale bojí se (nebo stydí). |
Mám také jednu věc, která Vám může pomoci. Když už se osmělíte chodit bos mezi lidmi, třeba ve městě, můžete spočátku boty nosit viditelně v ruce. Bude to něco, jakoby jste ostatním říkal: "Právě jsem se vyzul, vidíte, a kdykoliv se zase mohu obout". Bude to pro Vás jako taková malá berlička. Jeden můj kamarád, který o mňe už věděl, že mám sklony být bosochodcem, sa mi tehdy, kdy jsem si ty boty nesl v ruce, dobromyslně smál, že jsem alibista. Mňe tehdy ty boty v ruce pomáhali. V současnosti je už nechávám doma a bos si dojdu třeba i pro pas. |
Vážení přátelé, nezdá se mi, že je prospěšné hledání "alibi" - "nedělám to protože chci, ale proto že musím". Přijde mi to poněkud nedůstojné, ponižující a v konečném důsledku i kontraproduktivní - utvrzuje mě to v přesvědčení, že dělám něco co je špatné a je třeba to skrývat. Naopak, na okolí bych měl působit dojmem "dělám to schválně, protože se mi to líbí, je to prospěšné a nikomu a ničemu to neškodí". Člověk by měl být tím, jaký je, a ne si hrát na něco, co od něj (možná?) očekávají ostatní. A že mě okolí bude považovat za exota? Ano, to jistě. A co je na tom špatného? Najdou se i tací (není jich mnoho), kteří mě budou považovat za úchyla nebo i za blba. V tom případě je zase já považuji za pitomce a jsme si tedy kvit. Jejich odsudek ale většinou nepramení ze zlé vůle, ale z neinformovanosti. Jen jednou jsem se setkal s poměrně důrazným odsouzením bosého stylu života, se všemi možnými argumenty - hygiena, nachlazení, střepy atd. Později jsem se ale dozvěděl, že se ten člověk živí prodejem bot. Dostatek kuráže přeje MG
|
Ahoj, zvykej sebe i své okolí postupně anebo do toho prašť najednou a ze dne na den prostě přestaň nosit boty. Odpověď pro podivující se okolí: Je to zdravé a příjemné, ušetřím za boty :-) , více viz www.TuristikaNaboso.cz. Postupně si zvykneš. Zpočátku budeš řešit, kdo tě vidí a co si přitom asi myslí. Pak se začneš reakcemi okolí bavit. Nakonec už ani nebudeš vnímat, že jsi bos a že se lidi dívají... Mrkni na powerpointovou prezentaci "Naboso ke zdraví" na www.TuristikaNaboso.cz, je tam proklik, a v té je vše o nohách, o botách, o chůzi naboso, o sociálních aspektech, o bezpečnosti i o bosých botách. Přijď se sociálně otužit na 5. mezinárodní den turistiky naboso v Loučni dne 25/7/2020. Držím palce, Igor Slouka, www.TuristikaNaboso.cz |
Súhlasím MG, ale to hľadanie alibi, ako píšeš, podľa mňa neznamená, že človek, ktorý chce chodiť bosý, tým sám seba presviedča, že na bosom chodení je niečo zlé. Vieš, niektorí ľudia sa spočiatku hanbia odlišovať sa od druhých a robiť niečo inak, ako je bežné, pretože tým tušia, že sa stanú terčom pohľadov takmer všetkých okoloidúcich. Neznamená to, že tie pohľady sú vždy plné údivu a neskrývaného prekvapenia, len jednoducho ľudia na to hľadia so záujmom, pretože sa s tým bežne nestretávajú. No a nie každý znáša byť v centre pozornosti a len postupne naberá odvahu. Ja viem, že väčšine okoloidúcich je to úplne jedno a bosý človek vôbec nie je vždy a všade tým, na ktorého každý hľadí, lenže človek, ktorý si to sám nevyskúša, to jednoducho nezistí a bude sa tak naďalej presviedčať, že ho ľudia vnímajú divne. Iste, nájdu sa takí, ktorí okolo mňa prejdú s otvorenými ústami a div im oči z jamôk nevypadnú, ale práveže takéto reakcie mi už teraz pripadajú veľmi vtipné a ja naopak vtedy neskrývam úsmev. Jediné, čo neznášam je, keď ma niekto poučuje, že prečo by som bosý chodiť nemal atď. Píšeš pekne, že človek by mal byť taký, aký je, ale myslím, že pôvodný autor tohto vlákna - Mates, sa ešte len začína stotožňovať s tým, že chce byť bosochodec, takže ním ešte tak celkom nie je. Pýta sa, ako má začať, no konkrétny návod na to asi nie je. Najprv sa človek musí naučiť akceptovať samého seba, ako bosého človeka, a ostatné už potom ide ľahko. Netreba hľadať dôvody, prečo by asi nešlo prísť na dané miesto bosý. Bolo by lepšie zamerať sa na to, prečo by to šlo, že proste môžem, aký to má pre mňa zmysel, čo na tom vidím ja... Skočiť do toho zo dňa na deň, ako píše Igy, si myslím, že nedokáže hocikto. Väčšina na to skrátka ide postupne, a až keď sa človek dostane do štádia, kedy už nemá nijaký problém ísť kamkoľvek naboso, tak si uvedomí, že do toho vtedy kľudne mohol skočiť aj zo dňa na deň. Samozrejme, nie celkom v doslovnom význame, pretože chodidlá si na to potrebujú zvyknúť, ale to zas tak dlho netrvá. |
Tiež si myslím že na to neexistuje návod. Treba iba postupne skúšať kde som schopný ísť bosý a kde zatiaľ nie. A takto naberať odvahu. Mňa to vždy bavilo skúšať nové veci, navštevovať nové miesta, ale tiež som si občas pripadal divne ale snažil som sa byť nad vecou, hlavne keď už toto o mne vedeli moji priatelia a rodina a akceptovali to že chodím bosý. A odvtedy to oblo o dosť ľahšie chodiť bosý skoro všade. Inak ešte stále som nebol bosý napríklad u lekára. Bosý chalan, ako dlho už chodíš bosý? :)ja tak pravidelnejšie od roku 2015 |
JŠ, tak štyri roky celkom aktívne. Okrem zimy, ale občas sa aj po snehu prejdem. S chodením naboso som začal už dávnejšie, ale za posledné štyri roky chodím bosý od jari do jesene denne. Celé leto trávim bosý, keďže mám vtedy dosť voľného času a dalo by možno sa zrátať na rukách, koľko krát mám v lete obuv a aj to len na pár hodín, keď treba. Minulý rok som si prestal nosievať obuv so sebou aj keď niekam cestujem. Pribalím si ju len ak idem niekam na dlhšie a aj to len pre istotu, ale využívam ju iba veľmi málo. |
Ja ju tiež so sebou nenosím pokiaľ viem že nejdem do extrémneho terénu alebo niekam kde by bosé nohy neboli zrovna ok alebo viem že by som sa bosý necítil zrovna príjemne. Tiež mám veľa voľneho času, nenaplánujeme nejaký výlet na Slovensku? :) bosé cestovanie bez akejkoľvek obuvi je super, taký zvláštny pocit nemať so sebou obuv a tým pádom neriešiť kedy sa obujem... |
A čo konkrétne považuješ za extrémny terén? Lebo ja som mával akurát problém s kamenistými cestami v prírode, ale keď som si prestal nosiť v zálohe sandále, musel som si zvyknúť na všelijakú zem. Ono pokiaľ ideš niekam, kde to dobre poznáš, je jedna vec. Ale ešte vždy je pre mňa výzva vycestovať bosý na celý deň niekam, kde som ešte nikdy nebol. Ak idem do cudzieho mesta a viem, že sa budem pohybovať len v mestskom prostredí, tak to neriešim, pretože mestské povrchy sú skoro všade rovnaké, ale pokiaľ sa ide niekam do prírody, vždy som plný očakávania, aký terén ma čaká a čo všetko budem musieť zdolať. Samého ma prekvapuje, na čo všetko si moje nohy za tie roky zvykli. Ako píšeš, to bosé cestovanie spočiatku bol zvláštny pocit, ale dnes je to pre mňa už tak prirodzené, že skôr by som sa cítil zvláštne sám pred sebou, ak by som bosý nebol, hoci by som mohol. K tomu výletu, ono by bolo fajn, keby nás bola väčšia partia. Na Slovensku sa ale podobné akcie asi veľmi neorganizujú, čo je škoda. Inak, myslím, že sme si už kedysi dávnejšie aj písali, teda ak si to ty. |
áno zo začiatku to aj pre mňa bolo zvláštne ísť na celodenný výlet bez sandálov a vždy to bola výzva, čo ma čaká a či to vládnem. Ale keď som zistil že je to úplne v pohode už som si na to zvykol. Je možné že sme si už písali ale neviem presne kto si :) nejaký mejl máš?...no veru na slovensku je to asi problém zorganizovať ale mohli by sme ísť aj dvaja, bolo by to trošku iné ako chodiť stále sám |
Tiež som to videl podobne, nosiť si obuv v ruke, akože "nech ľudia vidia, že ju pri sebe mám," ale človek má potom tendenciu sa rýchlo obuť, keď tuší väčšiu koncentráciu ľudí alebo keď má vojsť niekam do budovy. Takto sa tej úzkosti proste nezbavíš. Poznám to, kráčaš, kráčaš a povieš si: "Tam za tým rohom sa už vyzujem" a zrazu prídeš tam, niekto ide oproti a tá smelosť ťa okamžite opustí. A to sa opakuje zakaždým. Preto je podľa mňa rozumnejšie si obuv nevziať vôbec. Chce to oveľa väčšie odhodlanie, ale keď už raz bosý odídeš z domu, nemáš už inú možnosť a kamkoľvek potom pôjdeš, musíš tam ísť bosý. Mne to takto pomohlo. Naozaj to chce veľké odhodlanie, ale keď sa na to dáš, prestaneš si klásť hranice, kam všade v ten deň pôjdeš bosý a kam nie, pretože si skrátka nemáš čo obuť a hlavne nebudeš sústavne odďaľovať ten moment, kedy sa vyzuješ, lebo už bosý si. Teraz som si uvedomil, že ja som spočiatku ani tak nemal problém kráčať po vonku bosý, ale hanbil som sa pred ľuďmi vyzuť. Keď som sa ale predsa len odhodlal, cítil som sa síce trocha nesvoj, byť bosý, ale bol som rád, že ten moment vyzutia mám už za sebou. Teraz sa už sám zo seba smejem, že som sa hanbil takej hlúposti. Ale ak naozaj ešte pociťuješ potrebu mať obuv pri sebe, nos si ju radšej v ruksaku. Vtedy nikto nevie, či ju máš alebo nie a keď Ťa náhodou niekto osloví, že prečo si bosý, čo sa určite občas stane, tak jednoducho povieš, že si sa pred chvíľou vyzul a že obuv si si odložil do ruksaku, aby si ju neniesol v ruke. Ten pocit úzkosti je len v tebe. Jednoducho musíš prijať samého seba ako bosého človeka, a potom to už bude pre teba úplne prirodzené. Prajem Ti veľa šťastia, pretože tento bosý životný štýl je jednoducho super. Verím, že sa rýchlo osmelíš. Budeš sa potom cítiť oveľa lepšie, uvidíš. |
Ahojte. Ja som začínal s bosovaním v lese. tam som sa vyzul a tenisky som si niesol v ruke, no v začiatkoch som sa tiež veľmi hanbil a akonáhle som niekoho v diaľke zbadal som sa ihneď obul. Z obavy že je to niekto kto ma pozná a ako mu to vysvetlím, čo si o mne pomyslí a podobne. Neskôr som nosil so sebou batoh a tenisky som si dal tam a trénoval som odolnosť voči okoliu a obul som sa až pri ceste domov. Trvalo to pár rokov kým som nabral odvahu, až som si jedného dňa povedal že skúsim ísť bosý už z domu a nebrať žiadnu obuv. Ten pocit bol neopísateľne krásny a odvtedy už obuv so sebou nosím iba občas :) bosý chalan: z akej časti SK si? Zo Slovenska jen ás tu málo :/ |