Učil jsem jeden čas jistého Vaška. Sociální případ, lehce nadprůměrná inteligence, docela sympaťák. Nosil si na tělocvik dost upotřebený tenisky. Pak začal chvíli nastupovat bos. Stočil jsem jednou na to řeč, vysvětlil mi to tak, že na své "vietnamské" přezutí slyšel nějaké řeči, zatímco naboso může říkat, že je to schválně. Po měsíci až dvou přišel ve značkové teplákovce a originál Nike sálovkama. Celkem oblečení tak za 4 litry, což musel být pro jeho matku samoživitelku docela zásah do rozpočtu. Ale zařadil se v určitém prostoru někam výše. A začal se také jinak chovat. I na kouření došlo. Potkal jsem se s jeho matkou, byla z něj docela nešťastná. Ještě před rokem prý utrácel kapesné za knížky, teď za cigarety, oblečení. Vcelku moudře usoudila, že když mu žádné peníze nedá, opatří si je Venca jinak (možná krádeží). Co je s tím klukem nyní, nevím. Mělo by mu být asi 23 let.
Je mi to líto, ale nic s tím neudělám. Myslím, že takovéto děti jsou nejzranitelnější. Chtěli by patřit k těm bohatějším, ale nemají na to. V Praze je jich opravdu hodně.
Nedalo mi to a začal jsem pátrat po obutí na další činnosti, které se dosud dělají naboso. A vskutku - zjistil jsem, že určitý druh lehké obuvi začínají připouštět organizátoři aktivit v plážovém fotbale, volejbale, objevil jsem cosi jako protiskluzové ponožky pro judisty... Také školní rugby v jihoafrické republice, které se hraje v nejmladších kategoriích naboso je atakováno nabídkou lehkých bot s měkkou podrážkou - vlastně také jakési speciální ponožky, které se neprodřou. Můžeme k tomu vlastně přidat i speciální Nike obutí, které má simulovat všechny výhody bosé nohy a současně chránit chodidlo před poškrábáním, vosími žihadly a špínou. Jako by kapitáni obuvnického průmyslu hledali další a další místa, kde zaplnit mezírky na trhu.
Situace není zatím nijak zvlášť dramatická, ale lidé, kteří v uvedených sportech bosé nohy vnímají jako něco, co tam cílevědomě patří a nejen proto, že se to bez bot dělá lépe, začínají atak vnímat a hledají adekvátní reakce. Potíž je v tom, že většina těchto sportů deklarovala to, že se dělají naboso ve spojitosti s tím, že je to potřebné pro techniku nebo bezpečnost. Což logicky není vždy argument, zvláště ne dnes, kdy umíme vyrobit ony výše uvedené "nezničitelné" ponožky. Pokud si je vezmete na plážový fotbal, judo nebo bosé rugby, těžko vás někdo může obvinit, že získáváte proti striktně bosým nějakou výhodu. A tak jsou jen dvě možnosti. Buď připustit, že mají pravdu obhájci obutí svými pragmatickými argumenty anebo se postavit proti s tím, že je to o tradičním koloritu dané disciplíny zahrnující i konzervativní estetické stanovisko (asi jako sumo - to by šlo také jistě provozovat v nějakém moderním oblečení), určité rozvinutí chodidla bez ohledu na to, zda je to pro technický obsah vystoupení nutné a snahu, aby obutí nebylo předmětem jakéhokoli, byť i malého zvýhodnění některého ze soupeřů.
Je zajímavé, že myšlenka byla již uchopena tu a tam i obráceně. Narazil jsem např. v Itálii na soutěž v historické lukostřelbě, kde bylo požadováno, aby závodníci stříleli v historickém oděvu - a bosi.
Nebo atletické závody na jisté čínské univerzitě - z akce před lety máme nějaké fotografie v galerii, ale nevím, zda to pokračuje. V Keni byl před dvěma lety uspořádán pro děti nějaký větší fotbalový turnaj, na který zvali i soupeře z Evropy, pokud by byli ochotni nastoupit bosi. Jak to dopadlo nevím. Na nějakém tanečním festivale zase byla podmínka, že úbor k vystoupení bude tvořit jednobarevný vršek, jednobarevné krátké kalhoty nebo sukně, žádné boty. Z důvodů, aby se mohli zúčastnit skupiny všech sociálních úrovní... Výrobní cena trička a šortek je v Asii vskutku minimální, ale stejně levně tam produkují jistě i levné tenisky. Vsadil bych se, že pořadateli šlo v tomto případě spíše o ten kolorit. Anebo chtěl, aby rozhodovalo opravdu jen a jen taneční vyjádření a ne, kdo si sežene lepšího sponzora pro hadry na sebe.
Kdybych měl odhadovat vývoj, nevyloučil bych, že se v některých sportech můžeme dočkat i rozštěpení na dvě stylové disciplíny - naboso a bez omezení typu obutí. Zvláště pokud bohatost civilizace umožní budovat i sportoviště, kde bude pobíhání bez bot s jistotou zdravé a nerizikové.
Pro je podstatné, že tan náhled na chození naboso je asi takový, že polovina lidí si myslí, že na vhodných místech (ovšemže má každý jinak nastaveny parametry vhodnosti) je dobré chodit naboso co nejvíce, zatímco druhá se toho děsí. V té první polovině je však většina poznamenána stydlivostí a sociálními tlaky.
Co se týče toho cvičení naboso v anglických Primary schools, dostal jsem vícero souhlasných odezev a hned tři v tom smyslu, že "je dobře, když je to závazné pro všechny, protože se aspoň nikdo nemusí cítit špatně". Ovšem snad ještě více odmítavě než v USA reagují Kanaďané.
Vícekrát jsem se také setkal s odkazem na tradici, pokud jiný důvod neexistuje. To jsem nakousl již co se týče karate a diskuse na yahoo.answers mi to potvrdila. Podobně tak jsem na Novém Zélandě narazil na prohlášení, že "běhat přespolní běh naboso je pro kiwi děti silná tradice, a proto i přes masivní kampaň za sportovní obuv jim žádnou kupovat nebudu tak dlouho, jak to půjde". Vcelku to koresponduje s tím, že na čerstvých fotkách z letošních závodů je většina dětí obutá, ale i přesto skoro všude najdete pár bosých.
Převážně negativní odezvy jsem ovšem dostal ohledně JMG fotbalové akademie, zhruba v tom smyslu, že "pokud děti v chudých zemí hrají fotbal bosy, pak proto, že jim nic jiného nezbývá a všechny jsou nadšené z toho, když k nim v rámci charity dorazí kopačky - moderní fotbal není nic pro bosé nohy, děti by si měly zvykat odmala na správné sportovní obutí apod.".
Na hodně zajímavou věc jsem narazil, když mne vyhledávač nasměroval do thajských věznic, kde bylo zřejmě donedávna vězňům zcela zakázáno nosit boty (nyní to již asi tak striktní není, ale přesná pravidla mi nejsou známá). Nicméně obhájci lidských práv protestují proti tomu, že se zde stále používají řetězová pouta na nohy i při denním pobytu - po zadržení před soudním líčením, u odsouzenců k trestu smrti a dále v řadě specifických případů. Dle vyjádření, na něž jsem narazil nemá držení vězňů naboso a v poutech nic společného s nehumánním zacházením a jištěním před útěkem. Je to osvědčená ochrana před emotivními reakcemi a pomáhá to udržovat nutnou poddajnost a disciplínu při výkonu trestu. Nasazování pout probíhá v příznivé atmosféře a drtivá většina vězňů to v rámci přijetí svého osudu akceptuje. Je pravda, že fotografie i videa z YouTubu nepůsobí zdaleka tak hrozivě, jak jsou poměry líčeny v některých filmech a knihách. Dost možná, že se mnohé změnilo až nyní, to nedokáži ze získaných informací posoudit. Asijská kultura a mentalita má svoje specifika, a tak jako v západní části Asie obhajují stále veřejné výprasky jako vhodnou formu trestu i v 21. století, tak Thajci propagují svůj vězeňský systém i s těmi středověkými atributy jako v rámci možností moderní.
Pro mne je ovšem nyní podstatné hlavně to, zda se dá říci, že když necháte v nějaké komunitě lidi naboso bez ohledu na jejich volby, docílíte ve finále i tak nějaký zklidňující psychický efekt. Je pravda, že se s tímto názorem člověk setkává v různých souvislostech a na mne osobně to i tak opravdu vnitřně působí a není mi to nepříjemné.
v poslední době se roztrhl pytel s fotkami, které sem nepatří. Smysl této fotogalerie je v motivaci lidí "není na tom nic špatného ani nenormálního, to můžu zkusit taky a nemusím se stydět". Jenže obrázky, posbírané z různých fetiš webů s tím nem......zobrazit celý příspěvek
v poslední době se roztrhl pytel s fotkami, které sem nepatří. Smysl této fotogalerie je v motivaci lidí "není na tom nic špatného ani nenormálního, to můžu zkusit taky a nemusím se stydět". Jenže obrázky, posbírané z různých fetiš webů s tím nemají nic společného.
Není samozřejmě žádné exaktní kritérium, podle kterého bychom se mohli řídit, jde jen o celkový dojem a ten se obvykle u různých lidí liší. Nicméně alespoň trochu funguje velmi nepřesné pravidlo: "fetiš je, když tam chybí hlava".
Věřte mi, že je velmi pracné trvale bdít nad tím, aby se tato diskuse i fotogalerie udržela v daných mezích. Diskuse celkem ujde, příspěvků není mnoho a podezření na nekorektní obsah hlásí robot, ale u obrázků je to mnohem náročnější. Pokud to nebudu zvládat, budu muset zrušit ten veřejný přihlašovací účet a každému kdo chce přispívat, dát jeho individuální.
Proto prosím, buďte při výběru kritičtí.
Děkuji
MG