rss-diskuzeJsou vítány příspěvky k danému tématu, ale i připomínky a náměty k obsahu webu.
Pro příspěvky, které se netýkají daného tématu, osobní polemiky apod. je určeno fórum "B", kde se každý může dosyta vyřádit bez ohledu na téma.
Vložit nový příspěvek
vyhledávání ->Počet příspěvků: 3409 Řazení příspěvků podle: pořadí vložení (nejnovější je poslední) (přepnout na řazení podle vláken -> )
Zobrazit stránku: [ 1 ] ... [ 73 ] [ 74 ] [ 75 ] [ 76 ] [ 77 ] ... [ 682 ]
No ale probrodil jsem se nějakýma anglickýma školama a zjistil, že po asi deseti letech rů......zobrazit celý příspěvek
No ale probrodil jsem se nějakýma anglickýma školama a zjistil, že po asi deseti letech různě tvrdých útoků proti učitelům a školám obhajujícím cvičení naboso v hodinách P.E., se tu a tam začíná ozývat protiargumentace, že to totiž má (mělo) svoje opodstatnění a není úplně moudré vždycky děti obouvat. Třeba zase někdy zvítězí normalita. Nebo někdo zaplatí nestranné dlouhodobé seriózní výzkumy, aby bylo vyjádřena míra negativ a pozitiv jinak než čistě spekulacemi.
Jednou nám možná genetika "vylepší" celé tělo. A nohy tak, že obuv už nikdy nebude potřeba.
Předpokládal to Miguel Verne, A.C. Doyle, H.G. Wells...No a dneska se to objevuje v moderní scifi.
No a celá diskuze jestli naboso nebo ne bude nanic:-)Nebo se to spíš obrátí a boty budou jenom jako předmět fetiše a tak:-)
Ale abych odskočil od širokých obecností, které jsou sice dost zajímavé, ale mimo téma této diskuse - jedna z věcí, která se stala pro všechny státní primary school de facto povinná je, že všechny vnitřní hodiny P.E. (což zahrnuje všeobecnou gymnastiku, tance a většinou i hry) mají odcvičit děti naboso. Někde k tomu přidávají i hodiny dramatické výchovy. Každá škola má kolem toho trochu jinou formulaci, ale je zřejmé, že se to zrodilo metodou přenosu z nějakého centrálního zdroje (asi jako když naši učitelé "opisují" ŠVP svých škol ze starých státních osnov. Neznám míru direktivity, která v Anglii panuje, ale je docela zajímavé podívat se na to, jak befel pronikl do praxe. Je potřeba začít pohledem do dávnější minulosti.
Nebudu zabíhat do podrobností, ale po celé období od války do první poloviny 70. let bylo v Anglii hodně škol, kde se cvičilo v minimálním oblečení, kluci v kraťasech do půli těla, holky v gymnastických kalhotkách s tričkem, později gymnastickém trikotu, naboso. A to i venku a někdy i v zimě. Paradoxně (a dostanu se k tomu, proč užívám toto slovo), tohle tehdy propagovaly nejvíce soukromé, nezávislé, internátní školy. V nekoedukovaných školách byli žáci někdy dokonce v hodinách plavání i nazí, ale tehdy se to bralo asi trochu jinak než dnes. A na konci 70. a v 80. letech se od této praxe začaly pozvolna školy odklánět. Statistiky neznám, asi ani nejsou, ale tento vývoj se dá dát dohromady z různých výpovědí na diskusních fórech i dobových fotografií. Cvičení naboso v této době zůstávalo v podstatě normou v Austrálii či na Novém Zélandu, zatímco v USA bylo tvrdě potlačeno.
Vrátím se ale do Aglie. V devadesátých letech se dosud velmi konzervativní tradiční anglické soukromé školy rychle uvolnily, aby vyšly vstříc změnám nálady ve společnosti a neztratily klientelu a výsledkem bylo, že takřka přes noc z většiny z nich zmizely např. tělesné tresty, nástupy a - cvičení naboso.
Rozhodnutí, že ve státních primary school se naopak cvičení naboso stane součástí obsahu povinného předmětu, vyvolalo různé reakce. Pravda je, že určitá část škol nic měnit nemusela, snad jen to, že namísto, aby se děti svlékaly do spodního prádla, si musely začít nosit cvičební úbor na převlečení. Když jsem se začal o problematiku zajímat někdy kolem roku 1999 - 2000, což je zároveň doba rozvoje internetu, zaznamenal jsem, že právě v anglických školách mají na stránkách prospekty, v nichž se víceméně připouští, že děti cvičí bosé, ale v rovině nařízení to rozhodně není. Takže ten tlak nebyl ale až tak velký, našel jsem tehdy i školy, kde se ke cvičení naboso formálně dopisem rodičům hlásili, ale pak jste objevili fotku z tělcovičny, kde byl bos jeden žák. Mnohem více materiálů i fotografií než z anglických škol propagujících cvičení bosky se dalo sehnat z Nového Zélandu, JAR, v Evropě bylo tolerantní také Německo a Nizozemí a fotky tělocviků naboso se daly sehnat spíše odtud. Během několika let však došlo k posunu - v Austrálii a posléze i na Novém Zélandě jsou vedené kampaně proti chození ve škole naboso obecně, a je to vidět opět na fotografickém materiálu, jak tu přibývá obutých dětí každým rokem. Zatímco v případě těch malých dětí v Anglii se objevují dvě tendence - za prvé pozvolné přitvrzení v tom smyslu, že přibývají slovíčka "všechny děti/hodiny, musí, vždy..." a poznámky, že ani plantární bradavice nejsou omluvou, resp. výjimky jsou povoleny z doložených zdravotních důvodů, za druhé pak tlakem na školy, aby zajistily pro cvičení naboso vhodné podmínky. Což je z mého pohledu optimální stav - čisté hladké podlahy, přiměřené teplo, žíněnky pro doskoky.
Zpočátku jsem si myslel, že jsou to typické fetiš příspěvky, když se na diskusích učitelů objevil někdo, kdo říkal "od září dle nových předpisů mají děti cvičit bosé - jak to budete řešit vy, kolegové...". Ale ten problém tu asi je, he?
Ve zdůvodněních, které po vzoru shora školy opapouškovaly, jsou rozumné věci. Svaly a šlachy chodidel se při cvičení v botech plnohodnotně nerozvíjejí, rodiče dětem boty nekupují dost pravidelně v souladu s rostoucí nohou, takže jednou jsou jim boty velké a podruhé malé, děti nosí do tělocvičen špínu, když používají přezutí z venku, bosá noha má lepší cit, nepotí se, lépe se kontrolují detaily pohybu a jeho chyby, našel jsem dokonce někde i zmínku o přirozené sebeidentifikaci dětí s touto částí těla... Jsou to staré, ale pořád platné argumenty, které příznivci obutí léta pálkovali pryč tím, co je naopak zdravotně ne moc dobré - špína, zima, doskoky na tvrdé parkety. Jenže teď jsou školy tlačeny k tomu, aby se pro cvičení naboso raději vytvářely podmínky externě.
Přes tento trend, myslím si, nejsou zdaleka všude s touto "bosou totalitou" srozuměni. Někde např. výslovně uvádějí "dle doporučení vyšší autority, inspekce apod. je doporučeno, aby děti cvičily bosé...", jinde na základě stížností rodičů si děti mají nosit přezutí, dokud se nepodaří vyměnit podlahu - ačkoli to nijak dramaticky z fotek nevypadá.
Zatímco bosá indoor P.E. je, autoritativně, a zdá se, že úspěšně, prosazována, stoupenci děsivých obav naopak prosadili, že na hřištích je vhodná obuv zcela nezbytná. Čímž jsou v celkovém kontextu některé rozumné argumenty de facto popírány - i kopačky budou rodiče kupovat tak, že chvíli budou velké a chvíli malé, za horkých dní se dětem budou zbytečně chodidla potit a lidé běhající bosky venku zůstanou podezřelými exoty.
Prakticky vůbec se nepřidávají školy, které nemusejí. Nyní by mělo být Národní curriculum aplikováno na vyšší stupně vzdělávání a zdá se, že stejný požadavek v něm nebude. Zřejmě anglické autority dospěly k závěru, že vyzout děti z bot a z ponožek povinně na až šest hodin týdně (když do toho započítáme i ten dramaťák) do věku nějakých 11 let musí k pozitivní stimulaci rozvoje chodidla stačit. Nepřipojují se moc ani školy soukromé - asi se k jednou zavrženým tradicím špatně vrací.
Polemizování jsem zaznamenal i ze strany hlasů z jiných zemí. Např. jeden vcelku obsáhlý článek z americké zóny končí hektickým zvoláním "Toto není případ USA (rozuměj přímo požadavek, aby děti cvičily bosé)." Na přímý dotaz, který jsem mailem poslal k organizátorovi jednoho závodu v přespolním běhu na Novém Zélandě, kde bylo přímo zakázáno běžet naboso, proč se tam opouští něco tak přirozeného a tradičně dobrého (s poukazem na anglický přístup), mi bylo odpovězeno cosi o pravidelně zasílaných statistikách vedených odbornými lékaři (množství zranění, která jsou v této souvislosti ošetřována), a že Angličané prosazují jen cvičení naboso uvnitř, proti čemuž Zélanďané nijak neprotestují. No, je fakt, že přespolní běh se běhá venku, a tak možná jde opravdu o nějaká ta stoupnutí na kámen, kterým se těžko dá zabránit. Jen nevím, do jaké míry jsou takováto zranění vážná a v jakém počtu.
Myslím si, že nyní by bylo dobré, aby z toho učinili přímo v Anglii (a Walesu) nějaké závěry. Pokud jim tam cvičí naboso povinně 70 % populace ve věku do 11 let, mohl by to být již docela reprezentativní vzorek pro srovnávací statistiku s dětmi z jiné země, kde je naopak cvičení naboso cílevědomě potíráno. Docela by mne zajímalo, zda např. Etiopie a Keňa, které dodávají světu fenomenální běžce, nějak těží z toho, že právě zde naběhají děti naboso jako malé velmi mnoho kilometrů.
Osobně to beru spíše jako pocitovou záležitost, než že bych věřil v nějaké výrazné fyziologické účinky, ale myslím si, že dobrým argumentem by bylo už to, že cvičení naboso nikomu neubližuje (statistické srovnání počtu úrazů, zánětlivých onemocnění, ukazatele flexibility, síly, pevnosti tkání).
Napsal jsem toho trochu více, protože si myslím, že je to docela významná záležitost z hlediska obhajoby možnosti nebýt otrokem bot. Stejně tak se mi zdá významné, zda přinese nějaký efekt intenzivní tříleté trénování fotbalu naboso v akademiích JMG, o nichž jsem tu psal nedávno.
O obou věcech bych nyní chtěl napsat nějaké významnější texty pro zveřejnění v tisku. Na rozdíl od senzací vyvolaných jednotlivci (ta a ta celebrita vystupovala bosa, Kambua, Drotini, Bosibori či Cheruiyot napodobili Bikilu a Budovou, v Německu nějací šílenci ušli 100 km bosi), jde totiž o dlouhodobé aktivity, které vytvářejí potenciálně velký legitimní prostor pro mnoho dalších lidí. Pokud by mi někdo v rámci obou tématů chtěl pomoci nějakým smysluplným zajímavým postřehem, nebudu se zlobit.
Je tomu již delší čas, co jsem se vyrovnal ze ztráty iluze, že pár poznámkama v nekonečném prostoru internetu mohu cosi výrazněji ovlivnit. Tím spíše, že téma v sobě nese stigma blízkosti, spojitosti, či jak to chcete nazvat s obecně známou perverzitou.
Vyzpovídal jsem se již nejednou z toho, že mi to připadá velmi nešťastné, a tak to nebudu znovu rozebírat, jen poprosím tradičně ty, kteří to berou eroticky a pudově, aby prováděli důslednější autocenzuru, až zase budou něco vkládat do galerie a našli si jiný kout.
Nebudu tu ani sáhodlouze vypočítávat tu cca dvacítku jiných důvodů, které mají povahu zdraví a prožitků, když si neuzavřeme něco tak obyčejného a přirozeného jako chodit alespoň tu a tam po světě bos bez pocitů, že dělám něco nevhodného či dokonce nenormálního.
Zkusím analyzovat více otázku, zda je nenormální již to, že tu člověk věnuje pozornost něčemu, o čem říká, že by to mělo být normální. Echmmm.
Pokusil jsem se nedávno dát dohromady dlouhý seznam toho, co mám v životě rád, co považuji za bohatství svého vnitřního světa, které jsem si do něj převzal ze světa vnějšího. Je to vcelku dlouhý seznam.
Pak jsem si označil menší část v něm - věci, které se nějakým způsobem snažím podporovat, distribuovat - chcete - li, co jsou předmětem kopání mé studny, z níž by mohli pít jiní.
Všichni máme v sobě předpoklady pro to, abychom poznávali svět, užívali si z něj cosi pro sebe, sdíleli své náhledy na něj, poskytovali aktivně cosi pro druhé a budovali svůj odkaz, co tu necháme, až naše nit bytí bude ukončena.
Ještě zcela nedávno jsem si myslel, že to poskytování a zanechávání odkazu je mravní povinností každého, komu bylo poskytnuto právo existence a je jen otázkou svobodné volby, co vlastně poskytovat chceme a budeme. V poslední době dospívám k pocitu, že ve společnosti, která se již téměř nepokrytě hlásí k cynickému právu každého snažit se druhé lidi jen využít k zlepšení svého postavení, moci a majetku, není žádných mravních povinností, existuje jen nezávazné právo mít uspokojení z toho, že něco poskytnu namísto toho, abych konzumoval.
Měl bych si tedy najít jen odpověď na otázku, proč mne má uspokojovat více pocit, že jsem možná někomu pomohl objevit fakt, že být bos se může zdát být úžasné - než třeba to, že zprostředkuji podobné poznání o kouzle orientačního běhu, východu Slunce, vědomí fyzikálních zákonů, sehrání Citadely (stolní karetní hra) a mnoha jiného.
Protože mi připadá, že nemusíte investovat vůbec nic a získat mnoho, resp. veškerá investice má povahu zřeknutí se domnělého obrvoského výdobytku civilizace? Protože mi připadá, že boty jsou historicky souputníkem velmi zlých mezilidských vztahů a jejich i relativně malé omezení by naopak přispělo k jejich ozdravění? Protože jsem si otevřel cestu k tolika pracovním úkonům a možnostem, že stejně nemohu stihnout všechno a proto jen vybírám to, co mne právě baví? Protože jsem seznal, že i když nic prokazatelného nedokáži, budu se utěšovat, že to třeba někoho ovlivnilo, zatímco, když zvete marně děti na softbalový zápas, víte, že to opravdu cenu nemělo? Protože cítíte, že se projevujete jako člen nějaké komunity, které připisujete obecně nějaký pozitivní význam? Myslím, že od všeho kousek a jistě i od mnohého jiného. Mnohé je řečeno v někde zde umístěném mém textu "Spasí bosí svět".
Dobrá, budiž, to jsou možné nejen mé motivy a odpovědi na otázku proč si myslím, že má cenu se zde o tématu bavit a hledat v něm nové souvislosti a horizonty. Ale jsou nějaká očekávání kromě toho, že si budu kazit iluzi o motivech, která nás k bosým toulkám mohou vést?
Nuže, jedno očekávání je, že se podaří přeci jen něco více než utápění se v bezobsažných poznámkách a namlouvání si bludů. Za blud totiž např. považuji, že pro vrcholové výkony jsou boty zbytečné. Nepopírám, že někdo může vrchol bez bot dosáhnout, jen mi zrovna tohle nepřipadá účelné pro každého. Myslím, že je úžasné, když může člověk hrát bosky fotbal, ale pokud chce někdo vsítit nádherný gól ze 40 m, pak dobré kopačky nejsou k zahození, stejně jako nerozumím tomu, proč by se měl někdo zříkat ušetřených minut a sekund v maratonu, chce-li měřit síly s nejlepšími. Nic mi přeci nebrání, abych si uběhl svůj ranní úsel po pláži, a třeba kousek po tom betonu, když mi to nebude vadit, ale jen pro svůj vlastní pocit. A zase bych tu mohl rozebírat, proč mi může být příjemný pohled i na tu bosou celebritu, ale že je hloupost dolovat zrovna z tohodle nějaké delší diskuse.
Prostě by mi připadlo skvělé, kdybych třeba za rok narazil na hřišti na partu, co si bosky zahraje softbal, protože vím, že tahle ve své podstatě úžasná hra může chutnat ještě o něco lépe, když vás při ní šimrají do chodidel lístky trávy - a k tomu zjistil, že se nechali inspirovat fotografií z nějaké naší fotogalerie.
A za zázrak bych považoval, kdyby se těmito hromádkami textů probrodil nějaký učitel, kterému by secvaklo a namísto poznámek za zapomenutí bot by nechal děti vytáhnout více žíněnek z nářaďovny a řekl dětem, kdo chce a bude mu to příjemné, může se klidně zout.
Prostě takové kamínkování, z nějž vzejde to, že budete moci jít po ZOO bos a být úplně v pohodě, protože stejné obutí tam bude mít najednou 5 % dalších lidí - nebo 70 - a to už je mi vcelku jedno, protože i těch 5 % bude dělat z extravagantnosti cosi normálního.
Protože když by to tak bylo nastartováno, mohl bych třeba nakonec být v šortkách, tričku a naboso i při tom jednání zastupitelstva. No, to asi přeháním, ale asi víte, co chci říci.
No, ale abych zůstal na Zemi a realistou - možná i ten řádový nárůst přístupu na tyhle stránky, má latentně nějaký význam.
Po nedávno skončených letech vlády M. Thatcherové je Anglie opět poměrně výrazně sociálně diferencovaná. Lze říci, že střední třída je silně vychýlená doleva. Chudší část Anglie trpí značnými neduhami státní sféry. Jednou z bolestí, kterou Angličané před lety začali řešit, je právě státní školství.
Anglie má také velkou tradici soukromých a jiných nezávislých škol vzdělávající bohatější část populace. Těžko říci, zda jsou tyto školy o tolik lepší než ty podřízené státu, ale je fakt, že je to svět sám pro sebe. Mnoho těchto škol požaduje po dětech nošení poměrně nákladných školních uniforem (to chtějí i školy státní - ale s jedním velkým rozdílem: zatímco školní uniformy "značkových" škol mají vypovídat o příslušenství žáků k elitě, státní školy se snaží mít uniformy v mezích levné dostupnosti - mají jakousi "socialistickou" funkci potlačovat mezi dětmi pocity nerovnosti. Tlak společnosti na kvalitu státních škol je logický - chudší Angličané chtějí, aby i jejich dětem bylo zaručeno kvalitní vzdělání. Proto přijali National Curriculum s tlakem na zvýšení a sjednocení standardů. Byly posíleny pravomoci koordinátorů a inspektorů. Když si dáte tyhle věci dohromady, dá se pochopit i to, že se protlačila myšlenka nějak zkvalitnit P.E. Disciplinované organizované vedení dětí v jednoduchých sportovních uniformách s jedněmi botami na ven a žádnými dovnitř do tohoto rámce dobře zapadá a část anglické společnosti vzdělávající děti ve státních školách se tomuto v podstatě okrajovému detailu nevzpouzí.
Naopak v soukromých školách je mnoho dětí z "vyšší" společnosti, pro kterou je v kontextu životního fungování zakódováno, že být bos není ve většině situací zrovna důstojné. I do tělesné a sportovní výchovy děti bohatějších Angličanů vyžadují kvalitní značkové převlečení. Používané dresy jsou někde srovnatelné s oděním olympioniků, speciální značková obuv jiná na tenis, fotbal, squash a halové sporty není problém, není dobré vyžadovat po budoucích manažerech, aby lítali po tělocvičně jako bosé opice.
Nikdy dříve jsem si neuvědomoval spojení sociální diferenciace s pozitivním přijetím chození bosky. Chápal jsem to jako překonaný jev minulosti vycházeje z toho, že i ti nejchudší na nějaké boty mají, takže to, zda mám či nemám zájem chodit bos, se odvíjí od něčeho jiného než majetkových poměrů.
To je ale pravda jen do určité míry. Od určité společenské úrovně se i takovéto detaily monitorují a podléhají sociální konformitě. To docela dobře vysvětluje i to, že ač na Novém Zélandě či Austrálii je chození naboso velmi rozšířené, vyšší vrstvy společnosti se mu vyhýbají, resp. jsou závislé na vyhledávání odpovídajících míst, kde je to všeobecně přirozené a obvyklé či v soukromí. Pokud člověk patří do nižších tříd nemá problém s tím, že by mu bosé nohy mohly ohrozit status - takže i když na ty boty má také, může okolnosti vyhodnotit svobodně po svém a dopřát si příjemné svobody.
Myslím si, že tyto souvislosti budou ovlivňovat chování lidí i u nás. Teprve dneska, 20 let po revoluci si začínáme uvědomovat, že kapitalismus rozhodně není beztřídní společnost. Současný politický odklon od ODS je mimo jiné i vyjádřením toho, že si chudší část obyvatel začíná uvědomovat, že pravice jejich ekonomické zájmy hájit nebude a je blbost hrdě levicové zastání odmítat. Chudší vrstvy přijmou za svůj odlišný životní styl od výše postavené společnosti. Nevylučoval bych přitom úplně, že bosonohá alternativa životních projevů může být pro nějakou skupinu lidí jejich dostupným privilegiem.