V souvislosti s avizovanou kampaní za používání sportovní obuvi při přespolních běžeckých závodech na Novém Zélandu, jejichž sezóna se tam blíží, jsem vyhledal několik propozic. A vskutku. Někde běh na boso dětem natvrdo zakázali, někde jej tolerují s tím, že vhodná běžecká sportovní obuv je silně d......zobrazit celý příspěvek

V souvislosti s avizovanou kampaní za používání sportovní obuvi při přespolních běžeckých závodech na Novém Zélandu, jejichž sezóna se tam blíží, jsem vyhledal několik propozic. A vskutku. Někde běh na boso dětem natvrdo zakázali, někde jej tolerují s tím, že vhodná běžecká sportovní obuv je silně doporučená, tu a tam zůstávají ještě u dřívější tradice, která dává dětem možnost zcela svobodného výběru. Postup proti chození dětí bosky se objevuje na NZ i v jiných souvislostech, např. jsem našel, že ačkoli žáci mohou chodit ve škole naboso, mimo školu je povoleno pohybovat se jen ve školní uniformě včetně odpovídajícího obutí. Ale abych nebyl jen u ciziny.

  Je to zdánlivě trochu z jiného soudku, ale v současné době u nás pozvolna narůstá tlak na používání firemního oblečení včetně řádně umístěné osobní vizitky se jménem. Ať žije svoboda...

Zajímavým projektem je fotbalová akademie JMG Jean-Marc Guillouaa, který otevřel první její působiště v roce 1990 na Pobřeží Slonoviny. Posléze se obejvily další projekty a letos bylo otevřeno i centrum v Evropě - Belgii.

  Z hlediska našeho tématu je zajímavá nejvíce asi skutečnost, že autoř......zobrazit celý příspěvek

Zajímavým projektem je fotbalová akademie JMG Jean-Marc Guillouaa, který otevřel první její působiště v roce 1990 na Pobřeží Slonoviny. Posléze se obejvily další projekty a letos bylo otevřeno i centrum v Evropě - Belgii.

  Z hlediska našeho tématu je zajímavá nejvíce asi skutečnost, že autoři projektu sázejí na rozvoj senzitivity, a tak první tři roky musejí děti trénovat naboso, trochu se to liší v jednotlivých místech, ve Vietnamské JMGA jsou boty zcela striktně zakázány.

  Myšlenka, že naboso se technika rozvíjí nejlépe se zdá být přirozená, většina brazilských hvězd začínala s míčem takto na plážích a pláccích (stejně jako většina běžeckých afrických hvězd má za sebou roky dětského tréninku naboso). Ale v praxi se tímto směrem metodika moc často neubírá.

  Jak jsem vyrozuměl z článků, pro děti, které se účastní výběrových campů projektu je to vcelku šok, když jim organizátoři řeknou, ať se vyzují a jdou na hřiště. A bývají pro ně těžké i první měsíce tréninku, který probíhá za každého počasí. Když si posléze zvyknou, vyhovuje jim to.

  Budiž ovšem řečeno, že celý projekt mne zaujal i v jiných souvislostech. Osobně mám fotbal jako hru rád, co z ní společnost udělala se mi vůbec nelíbí. A nejvíce mne deptá trénink dětí. Pochopil jsem, že jsou sice výjimky, ale v globále se celý svět topí v systému, kde od útlého dětství se jim fotbal stává gladiátorskou hrou spojenou s podvody a primitivním uvažováním směřujícím k jedinému zájmu - vyhrát. Je to způsobeno celkem logicky kvantitou fotbalistů, která musí být trenérsky jištěna z velké části vyhlavičkovaným fotbalovým národem podprůměrné intelektové úrovně. Je to všechno přirozeně složitější, velké peníze ve fotbale ovlivňují jeho prezentaci a malí kluci jsou ujišťování, že to budou oni, kdo se stanou největšími hvězdami, což se promítá i do pubertálního vývoje atd. Je mi sympatické, že projekt JMG akademie vidí cestu trochu jinak. Na prvním místě je osobnost hráče, smysl pro týmové vztahy, disciplína budovaná na bázi respektu a úcty. Šanci to kupodivu má, protože děti jsou vedeny v malých skupinkách, ve kterých se dbá na celkové vzdělání. 80 % absolventů akademie nachází uplatnění v profesionálním fotbale, zbytku dětí se dostane solidního vzdělání, což má velký význam hlavně v Africe a Asii. Faktem je, že úspěšnost je nemalým dílem dána šíří výběru, dvacítka dětí v Thajsku se zrodila ze síta tisíců zájemců. Ovšem poté, co se děti do akademie dostanou, je snahou trenérů nebrzdit jejich tělesný a technický rozvoj tlakem na nějaké výsledky - děti nehrají pravidelné soutěže, jen občas změří síly na turnajích a v zápasech proti jiným JMG akademikům.

 http://en.academie-jmg.be/

 http://www.hagl.com.vn/en/modules.php?name=News&op=viewcat&catid=7

 Plus při troše snahy najdete i něco na youtube a spoustu článků ve francouzštině a angličtině na různých místech.

 Bohužel je také fakt, že celý projekt nemálo stojí, internátní zařízení, která se o děti starají jsou na velmi vysoké úrovni, 50 % nákladů kryjí sponzoři a donátoři (v Thajsku se výrazně podílí stát), 50 % soukromé prostředky.

Po objevení faktu, že i iniciativa snažící se o výchovu absolutně špičkových profesionálních fotbalistů, může dospět k názoru, že trénink naboso je u dětí dobrý a vlastně maximálně žádoucí, jsem zabrouzdal ve svých úvahách ke snahám potírat vyzouvání se jako cosi nebezpečného, nežádoucího a nemravné......zobrazit celý příspěvek

Po objevení faktu, že i iniciativa snažící se o výchovu absolutně špičkových profesionálních fotbalistů, může dospět k názoru, že trénink naboso je u dětí dobrý a vlastně maximálně žádoucí, jsem zabrouzdal ve svých úvahách ke snahám potírat vyzouvání se jako cosi nebezpečného, nežádoucího a nemravného, které jsem rovněž v poslední době zdokumentoval. A dospěl jsem k názoru, že netolerance se obrací často zejména proti těm, kteří se neumějí bránit a de facto ani nemohou nahlížet na problematiku z nadhledu - tedy dětem. Dospělí lidé, ať již mají důvody k nenošení bot jakékoli, si prostor mohou vytvořit sami. Zatímco děti jsou závislé na tom, zda jim vůbec dokážeme ukázat, že chodit bos je stejně normální jako být obutý, že jim pomůžeme vytvořit příznivé sociální prostředí, ve kterém se navzájem nebudou posmívat či urážet, případně jim nabídneme dostatek možností vyžití tam, kde nebudou muset mít vůbec žádné pochybnosti. A tady jsem si uvědomil onen paradox, že totiž vytváříme často výkonově orientované skupiny, kde má bosá noha nějaké opodstatnění i ve spojení s maximálním výkonem, ale existuje jen málo nabídek, kde se dá sportovat naboso s veřejně uznávaným leč nezpochybňovaným vědomím, že je to ústupek výkonnosti jako daň jinému zisku. Napadlo mne, že je skoro až pošetilé snažit se obhájit něco těžko obhajitelné - třeba, že běžet bos maraton může být nakonec výkonnostně lepší než v obutí. Teoreticky pro někoho ano, ale mnohem přirozenější mi připadá razit teorii, že běhat bos je prostě příjemné a pár ztracených procent výkonu lze oželet. Dlouhodobě posilované představy o tom, že sport musí být nutně boj o maximální výkon vedou k tomu, že řada dětí dělá buď sport jen s cílem co možná nejvyšším - anebo vůbec. Systém rekreačního sportu se v podstatě rozpadl. A tak mne napadlo, zda by nemělo opravdu smysl při snaze hledat možnosti sportovat v jeho původní podobě, myšlenku "můžeš být i bos" někdy více zdůraznit.

>...myšlenku "můžeš být i bos" více zdůraznit...<

 To určitě ano, a neomezoval bych to jen na sport. V příspěvku "do tělocvičny bez bot se rodičům nelíbí" připouštíš možnost striktně děti obouvat, aby nebyly problémy. Přitom mě napadlo, jak k tomu přijdou ostatní dět......zobrazit celý příspěvek

>...myšlenku "můžeš být i bos" více zdůraznit...<

 To určitě ano, a neomezoval bych to jen na sport. V příspěvku "do tělocvičny bez bot se rodičům nelíbí" připouštíš možnost striktně děti obouvat, aby nebyly problémy. Přitom mě napadlo, jak k tomu přijdou ostatní děti, že kvůli zabedněnosti nějakého člověka budou o něco ochuzeny. A jak k tomu přijde i dítě oné maminky, kterému pak nikdo neukáže, že se něco dá chápat i dělat jinak, než vidí doma.

 Podstata problému patrně spočívá v lidech, u kterých se musí zkombinovat dva faktory současně:

  1) bosé nohy se jim nelíbí, z jakéhokoliv důvodu - nebezpečné, nemravné,..

  2) mají dost odvahy, chuti i prostředků, aby svoje názory nejen aplikovali sami na sebe, ale násilím je prosazovali i u jiných.

 Jsem přesvědčen, že množství takových lidí je menší než malé. Jsou ale mnohem víc slyšet než ona sympatizující nebo indiferentní nebo tolerantní většina, takže se někdy zdá, jako by to byl celkový a všeobecný trend. Není to pravda.

 Otázka tedy je "jak". K bodu 1) je to samozřejmě propagace. Účinná propagace je ale drahá a protože z toho žádný zisk nekouká, těžko by se hledal sponzor. Ačkoliv.. zdravotním pojišťovnám by se to možná vrátilo, pokud je naše domněnka o blahodárném vlivu na zdraví pravdivá. Ale už jen řádné ověření této domněnky taky stojí peníze.

 Tenhle web sice dělá co může, ale při cca 100 návštěvnících denně to je jako plivnutí do moře. I to je docela úspěch, před rokem to bylo necelých 30.

 Když už jsem to nakousl, tak ještě něco ze statistiky webu: cca 700 unikátních návštěvníků za měsíc, z toho asi 200 nových, z nich jen necelá 2% odchází z první stránky (tj. nezájem, hledali něco jiného), nový návštěvník zde setrvá průměrně 6 minut a prohlédne 16 stránek. Opakované návštěvy jsou kratší, typicky jen poslední stránka diskuse a nové obrázky. Těch, kteří kouknou na obrázky a nic jiného je nezajímá, je poměrně málo (cca 10%), ale tohle se nedá dost dobře změřit.

 A k bodu 2)? Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Zdá se to jednoduché, ale každý pod tím chápe něco jiného a souvisí to i s celkovým klimatem ve společnosti. To bych se ale pouštěl na příliš tenký led...

 Přeji všem krásné Vánoce, mnoho štěstí a když ne přímo sympatizující, tak alespoň tolerantní okolí. A hlavně zdraví, my starší si ho už umíme vážit.

 MG

 

Co to je hoši, někdo si tu popletl stránky ne.. mám na mysli ty fotky v galerii. Ne že bych se divil, muselo to přijit, ale věřim že správce se s tim vypořádá..