jsou to fotky, kdy nejakej "hodnej" ujetej ma na navsteve chlapce - zajicky a nebo je to z detskeho tabora, kdy kluci sli hrat playstation..., rozhodně to nejsou žádní boseři. Stejně tak když cele ci necelebritka si zrejme sundala pantofle, když dala nohy na židly před sebe ale bosou nohou by zřejmě nešlápla ani na ten koberec. Takové fotky jsou pro ujeťáky a než k nějaké propagaci, je to spíš k degradaci.
Ale nikoho se nechci dotknout D.
A židle má mít i. Ale vovovovotom to neni.
Možná se malinko představím. Moje cesta k ......zobrazit celý příspěvek
Možná se malinko představím. Moje cesta k současnému stavu, kdy jsem schopen odejít z domu bez bot, byla docela dlouhá, jelikož patřím k těm, kteří neoplývají velkým množstvím vnitřní svobody. Na začátku bylo pouze chození po zahradě nebo občas kousek cesty v létě z koupaliště, samozřejmě s botami v rukou. Ale jaksi to nebylo ono, ten pravý pocit svobody přišel až ve chvíli, kdy jsem dokázal nechat boty doma, i když je to hlavně při výpravách do přírody, kde nepotkáte tolik lidí. Můžu říct, že konačně převažuje pocit "užívání si" nad studem. Už mi sice táhne na čtyřicet, ale tohle se myslím netýká jen teenagerů. Myslím, že kdyby se lidi nestyděli nebo neměli pocit, že se to nějak "nepatří", potkávali bychom bosých lidí mnohem víc
Projížděl jsem si fotogalerii, a je velmi povzbuzující.
Dokonce bych řekl, že je skoro významnější, když se prosadí povědomí, že pokud se někde sejde nějaká skupina lidí, je normální, že si každý zvolí, co mu vyhovuje a na co je zvyklý z domova (tím nemám na mysli ovšem formální situace, kde je vyžadována určitá konkrétní společenská úroveň). Pokud jsou pochybnosti a je zájmem hostitele uvolnit prostředí, pak ani není nevhodné, když to nějak dá najevo. Dokonce je možné to nějak rozumně vyjádřit i na pozvánkách na danou akci.
Když jsem s dětmi na oddílové akci a spíme společně někde v místnosti, je to přesně tato situace. Hrajeme hry, bavíme se, nevidím důvod, aby neplatilo "jako doma" - tedy s tím, že pokud ubytovatel neřekne přímo, že mu venkovní boty nevadí, musí si každý vybrat z možností čisté přezutí, ponožky nebo úplně naboso. V praxi to bývá tak 1:1:1.
Mně se spíš zdají být ujeté záběry na detaily, když tam není ani náznak jiného možného kontextu (třeba detail odrazové techniky, rovnovážné balance nebo kontaktu s povrchem) a už vůbec nemluvím o vyzývavých fetiš pózách.
Hodně je to samozřejmě o motivech - fotografovaných, fotografujících i těch, co si fotky prohlížejí. Někde na hraně je v tomto směru čistě estetický náhled na nohu jako na součást těla. Když se někomu líbí hrnek, pravděpodobně ho to nijak nerajcuje (pokud tam není nějaký specifický obrázek). Pročež prostě jsou lidé, kteří dokáží nahlížet na tělo a jeho části čistě jako na estetickou kategorii (najděte si diskuse kolem Saudkových fotografií!). Protože ale takovéto fotky bude hodně lidí vyhledávat z důvodů erotického vzrušení, zdá se mi vhodnější aby tu nebyly anebo najít způsob, jak to dobře vysvětlit.
Na tento problém jsem jednou narazil, když jsem si všiml diskuse, která se rozvinula od poznámky, kterou někdo napsal do knihy návštěv ve fotoalbu, kde byly fotky smějících se dětí zcela normálně oblečených ve zcela běžných situacích. Diskuse začínala vstupem "Dobrá stránka pro pedofily" a pak se z diskuse odvinulo, že část pedofilů vzruší už pouhý dětský úsměv. Fakt je, že tomu tak může být, ale normální je vnímat přeci dětský úsměv jako něco hrozně příjemného bez toho, že by to na mne působilo eroticky. Z hlediska zákona se ovšem opravdu posuzuje to, zda u někoho dochází ke vzrušení - a zneužití dětí tak může být prokázáno i člověku, který dělá s dětmi nějaké zcela běžné aktivity, které jsou předmětem jeho skryté (a to dokonce i podvědomé!) úchylky.
To jsou všechno věci, které souvisejí s jakousi chorobnou paranoií celé společnosti, která objevila Freudovy souvislosti.
A opakuji, co jsem nedávno psal - že těmto otázkám je chyba se vyhýbat.