V zásadě se mnou souh......zobrazit celý příspěvek
V zásadě se mnou souhlasila, že k největšímu zlomu došlo zhruba v 70. letech. Věnovala se v té době klukům z II. stupně. Ale ještě na všechny spartakiády včetně té neuskutečněné v r. 1990 se prý nacvičovalo v nějaké míře naboso.
O žádné politice proti cvičení bez bot, větší lékařské kampani, pokynech shora apod. neví. Cvičilo se prostě v tom, jak to komu vyhovovalo.
Negaci vidí v souvislosti s tím, že se začala objevovat v té době kvalitnější obuv. Přinejmenším vzhledově. Z Německa, přes Tuzex, občas i z našich prodejen si tu a tam někdo dovezl značkové boty, nabídku zlepšil i Svit Gottwaldov. Většina dětí sice nadále kupovala obyčejné tenisky, ale to, že si někdo začal nosit "lepší" boty, bylo jakousi výzvou, že naboso se necvičí. Tedy zase jen forma sociálního tlaku, i když v socialistickém Československu trochu podivná věc. Ale docela bych tomu i věřil.
Plus v té době již byli v důchodu učitelé ze staré předválečné školy, kteří byli vychováváni v povědomí o vhodnosti sportovat naboso. V 70. letech už převažovala nová generace, která studovala s tím, že socialistický stát má na to, aby všichni měli na použitelné boty.
To vcelku odpovídá např. i obsahům časopisů Tělesná výchova mládeže, Základní (a rekreační) tělesná výchova, Tělovýchovný pracovník, Stadion. Jistá propagační podpora cvičení bosky tu končí právě v 60. letech, ovšem nijak to vyvraceno nikde není.
Metodická literatura pro práci s dětmi ve volném čase např. doporučuje rozcvičky naboso ještě v polovině 70. let (knížky se vydávaly ovšem i s několika letým zpožděním od napsání), v 80. letech už se o tom nepíše, ale ani tam nejsou žádné poznámky vzývající vhodnou obuv.
Takže to byl zřejmě sociální tlak modernizace životního stylu, který cvičení naboso postupně vytěsnil. V podstatě k jeho úplné likvidaci pak došlo po revoluci 1989. Zde je vliv značkového obutí ze západu ještě zřejmější. Pokud nějaké menší procento dětí před rokem 1989 naboso cvičívalo, pak se pádem jednotných cvičebních úborů otevřela soutěž, kdo bude lépe vybaven, a bylo.
Když jsem v r. 1995 nastupoval na ZŠ Schulhoffova, nastupovalo mi zpočátku do hodin pravidelně bosky nějakých 5 kluků ze stovky. Díky povzbuzování, oceňování, osobnímu příkladu a občasnému přinucení v rámci gymnastiky se jejich počet rozrostl za pět let asi na dvacet, něco dalších to tak nějak střídalo a když si někdo boty zapomněl, tak aspoň nehledal výmluvu.
A sexualita, to je přece neoddělitelnou součástí života. A jestli ji někdo vidí při pohledu na smějící se dítě nebo bosé chodidlo či ženské poprsí, to je přece jeho soukromá věc!!! Nikomu , přece není nic do toho jak "já" vnímám to či ono. Záleží jen, jestli svými činy nezasahuji do svobody druhého (neubližuji někomu).
Přeji nám všem svobodnou mysl ! ! ! !
Víš, v jiných podobných diskusích se často stává, že se nejen kluci, ale i zralí muži bůhvíproč vydávají za mladá děvčata. Pevně věřím, že to není tvůj případ.
MG