Ke srovnání s otužováním – zeptám se tedy,......zobrazit celý příspěvek
Ke srovnání s otužováním – zeptám se tedy, zda otužilec cítí zimu a chlad jako příjemný pocit nebo se sebezapřením snáší zimu s vidinou zdravotní prospěšnosti nebo je to druh masochizmu tedy snášení a libování si ve vlastním nevím co, slovo utrpení je silné, ale víte co myslím.
Ad: Lidi mají různé záliby a myslím si,že každý,kdo má nějakou vyhraněnou zálibu,může svým způsobem tím být posedlý,např.malíři,modeláři,zahrádkáři,sportovci................dodám třeba fanoušci fotbalu. Souhlas. To je právě z mého pohledu i důvod, proč svým způsobem považuji za normální chodit bos, i když určitě někteří jiní to nechápou, stejně jako já nechápu co je bere na třeba intenzivním fandění spa-vole-sla-tě-iji i když si uvědomuji že něco určitě jo. Zde si každý vybaví asi toho vymaštěného fanatika fanouška, přesto že většina fanoušků je spíše normálních. Neřadím se mezi fanatiky a vím, že mě tak okolí nevidí. Nejsem a nebudu tedy posedlý bosováním a touto problematikou, protože mě zajímá podle mě normálně. Neuvidím tedy ostatní nebosující lidi jako divná individua protože to třeba nechápou a nepodporují nebo nepraktikují.
Je docela rozdíl mezi otužilcem,který to trénuje postupným přivykáním na chlad a mezi člověkem,který k tomu používá jogínství.Jogíni,alespoň co vím,tak většinou postupnou otužovací přípravu nedělají,nacvičují to z úplnně jiné strany,pomocí intenzivních cviků a soustředění mysli.
Obecně platí,čím víc člověk vydrží,aniž by mrzl,cítil se vyčerpán a aniž by potom nesl nějaké následky,tím je zdravější.Samotné otupění vůči chladu,kdy necítíme zimu,ale cítíme se vyčerpaní,není výhrou.
Každopádně,čím je člověk méně oděný,tím přirozeněji probíhá teplotní výměna a spojení s prostředím,což pozitivně působí na termoregulaci a ovlivnuje zdravotní stav,ovšem ale,jak jsem výše psal,tréning přivykání na chlad(klasický nebo jogínský) je prvotně důležitý!!
Hlavně je důležité mít sám sebe pod kontrolou,sledovat svoje pocity,energetické stavy,jestli třeba nedochází k vyčerpání.Někdy pozor na to,může se stát,že člověk sice necítí zimu,ale dostavuje se oslabení.Nic nepřehánět!!Musíme pamatovat na to,že jsme v dnešní době postupem civilizace rozhýčkaní,neseme si postupně různé genetické zátěže po předcích a většinou nemáme tak dobrou funkci organismu,jako naši dávní předkové.
Jinak docela bych se přiklonil k tomu,že ten jogínský způsob otužilosti je univerzálnější,ale je to samozřejmě delší cesta a každý,kdo to cvičí musí mít určitý přehled o sobě samém a mít určité znalosti z východních alternativních věd.
Není pravdou,když Vám někdo poví,že chodí na jogu,že tyhle věci musí vždycky zvládat.
Nejprve k tomu Thajsku. V proslulém "Bangkok Hilton" to funguje takto: Všichni vězňové tam mají hnědooranžové uniformy. Spí namačkáni ve větších celách a větším počtu. Podle fotek tak na 6 x 6 m a 20 lidí uvnitř. Osobní věci mají ve skříňkách mimo celu. Mezi osobními vě......zobrazit celý příspěvek
Nejprve k tomu Thajsku. V proslulém "Bangkok Hilton" to funguje takto: Všichni vězňové tam mají hnědooranžové uniformy. Spí namačkáni ve větších celách a větším počtu. Podle fotek tak na 6 x 6 m a 20 lidí uvnitř. Osobní věci mají ve skříňkách mimo celu. Mezi osobními věcmi nějaké pantofle mít mohou, ale před odchodem na celu se zout musejí. Ponožky dovolené nejsou vůbec. V cele jsou přes noc tedy bosí všichni. Vězni, kteří čekají na soud, vězni v prvním půl roce a vězni odsouzení na smrt mají nasazeny též okovy. Nedávno vypovídal jeden z mediálně sledovaných případů, že když byl odváděn k soudu, byl před vstupem v souladu s thajskými zvyklostmi požádán, aby se vyzul a přistoupil k soudnímu líčení bosý. Odmítl a svoji obhajobu začal tím, že je přeci člověk a ne zvíře. Bylo mu to tolerováno. Čili - není to o ekonomice, ale o tamním vězeňském a justičním řádu.
V některých vězeních v jihoafrické republice (minimálně ve dvou, kde se mi podařilo najít výpovědnáí doklady) mají zavedeno, že vězni mohou mít na sobě jen dva kusy oděvu - ovšem není to vězeňská uniforma, ale mohou nosit svůj svetr nebo košili a své krátké či dlouhé kalhoty. Boty dovoleny rovněž nejsou řády.
Pokoušel jsem se najít odůvodnění takovýchto pravidel. Němci v některých koncentračních táborech nutili vězně chodit bosé na apely. Kdysi jsem četl v tištěné podobě o tom výpověď jednoho bývalého vězně - "Apely se stály dvakrát za den dvě hodiny. Naboso. Prý kvůli disciplíně."
Prokazatelnou historickou realitou jsou i zákonem vynucené holé nohy příslušníků nejnižších třídních vrstev. Ani tady nemůžeme říci, že by to bylo dáno pouze jejich ekonomickou situací. Např. v Jihoafrické republice platíval nějakou dobu takovýto zákon. Bohatí majitelé zde své otroky vcelku slušně oblékali, ale používat boty otrokům zakazoval zákon.
Dost se nyní také zkoumá, jak to bylo ve starém Římě. Všeobecně se má za to, že chodit bos bylo pro otroky normou. Ale zákony o tom se nedochovaly resp. jsem na žádné konkrétní citace nikdy nenarazil. A též se v současné době obecně má za to, že gladiátoři používali sandály vojenského typu (pokud nešlo o speciálně oděné typy gladiátorů). Jenže poslední výzkumy na kostech ukazují docela prokazatelně, že i ti gladiátoři chodili nejspíše dlouhou dobu ze svého života bosi.
Baštonáda nebo falaka jsou formy mučení a tady si myslím, že jsou používány k podrobení se poslušností ve strachu před opakováním takovéhoto prostředku. Na tom nemůže být nic výchovného ve smyslu výchovy vedoucí k přijetí a zvnitřnění nějaké normy. Alespoň ne mimo rodinu.
Osobně si myslím, že zavádění masové skupinové normy chodit bez bot mohlo být i snahou o využití nějaké psychické zákonitosti směrem k větší podřízenosti.
A tady by bylo určitě zajímavé, kdyby to někdo chtěl nějak vědecky uchopit. Podle mne je to otázka - jsou bosé nohy pouze symbolickým vyjádřením cesty k vnitřní pokoře anebo skrze nějakou zákonitost tuto pokoru opravdu vyvolávají?
"...v den, kdy se zlíbí našemu milostivému panu králi, budete v polednách dovezena v káře, bosa, v košili, s provazem na krku před hlavní vchod chrámu Matky boží a s dvouli......zobrazit celý příspěvek
"...v den, kdy se zlíbí našemu milostivému panu králi, budete v polednách dovezena v káře, bosa, v košili, s provazem na krku před hlavní vchod chrámu Matky boží a s dvouliberní voskovicí v ruce budete tam činit veřejné pokání." (Victor Hugo: Zvoník u Matky boží.)
Z historie bude asi stejně poznatků málo - v 6.třídě jsme se učili v dějepise, že ve starém Řecku (Sparta) byli chlapci přísně vychováváni a chodili v zimě-v létě bosi. Jak už se zmínil Zingy v závěru příspěvku, celé téma by vydalo na vědecký rozbor - jde-li o symbolické vyjádření cesty k pokoře (řády bosých mnichů a jeptišek) nebo o skutečné vyvolání pokory (někdy až podřízenosti či ponížení). Je to filozoficky zajímavé, ale z osobního hlediska bych vás nejspíš zklamal. Jak už jsem někde psal, pro mě je to běžná, i když velice příjemná stránka životního stylu - neuvědomuju si pokoru ani odvahu, nezkouším co vydržím (v mrazu nechodím), nemám bosé chození ani jako druh sportu (pokud není přímo jeho součástí - např. přespolní běh), ani se tím nevzdávám pohodlí; naopak je to pohodlí samo.
Na závěr bych chtěl upřesnit některé Pajovy údaje: Sandály naboso byly běžné i dříve než v 90.letech. Mně se také jako klukovi původně nelíbily, ale skutečně slušivé typy (čs. výroby) se objevily už okolo roku 1964, pantofle jakžtakž 1968. Ženy a dívky měly samozřejmě dávno záviděníhodný výběr pantoflí pro venkovní nošení (a naboso); hitem se staly korkáče, které se ale velmi obtížně sháněly - první jsem měl v r. 1972, ale na moje nároky (chození všude) nic nevydržely. Žabky už byly také běžné v polovině 70.let (říkalo se jim vietnamky), i když jich nebylo zdaleka tolik druhů. Dnešní kritikové žabek namítají, že v nich nemá noha pevnou oporu a že způsob chůze (krok) není přirozený, což se může stát škodlivým zvykem. Nevím, nikdy jsem je neměl.
A také jako výraz podřízenosti před někým, vynucené třeba i násilím.
To jsou věci tak moc odlišné, že by se snad ani neměly označovat stejným slovem.