Jak jsem se zmiňoval,proč si cením těch,co se vyzují v zimě.

 Protože,sleduju také stránky o otužování,musím říci,že na Českém internetu jich moc není a další věcí je to,že Čeští otužilci jsou lidi v pokročilém věku,mladých zájemců mnoho není.To se chci právě dotknout toho,jak dneska v mladých je pěstován počítačový styl života a pohodlnost nejvyššího řádu.Hrozí,že za chvíli slovo "otužování" nebude známo.

Tak jest. Otužování jako složka péče o zdraví se vytratilo z širšího povědomí. Tu a tam lze na internetu objevit bílou vránu v podobě zvěsti, že na na nějaké škole věnují tomuto fenoménu trochu pozornosti. Přes veškerou snahu jsem ale neobjevil v českých vodách rozvedené myšlenky o tom, že významnou......zobrazit celý příspěvek

Tak jest. Otužování jako složka péče o zdraví se vytratilo z širšího povědomí. Tu a tam lze na internetu objevit bílou vránu v podobě zvěsti, že na na nějaké škole věnují tomuto fenoménu trochu pozornosti. Přes veškerou snahu jsem ale neobjevil v českých vodách rozvedené myšlenky o tom, že významnou možností otužování je chození holými chodidly po studeném podkladu. Všeobecně právě na to převládají spíše názory, že je to spolehlivá cesta k nachlazení, prostydnutí a následným celoživotním zdravotním komplikacím s ledvinami, pohlavní soustavou, kloubním revmatismem a artrózou. Bohužel i zde se dostáváme k limitující skutečnosti, že neexistují žádné seriózní výzkumy a tak je to na obě strany vlastně jedna paní povídala. Část Rusů na to má zcela odlišný náhled, na ruských stránkách je spousta diskusí, z nichž plyne, že tam otužování chozením naboso včetně výběhů na sníh praktikuje stále relativně dost lidí. Akorát že mainstreamová média i v této zemi zareagují masově jen když dojde k průšvihu a nějaký magor nechá běhat děti bosé ve sněhu půl hodiny za 18 stupňového mrazu. Pak se všichni včetně trenéra sejdou v nemocnici s omrzlinama a polovina námahy s pozitivní propagací je v čudu. Nebo asi v Rusku ne, je tam na netu i dost odborných pojednání a rozpisů pozvolných kroků. Nicméně i tady si myslím, že spíše než o rozmach jde o pozvolný ústup něčeho, co bylo v Rusku více obvyklé. Soudím tak mj. i z obrázků v ruských časopisech z 60. a 70. let, kde je spousta ilustrací i fotografií, ze kterých se zdá, že bosky bylo považována za normální. Soudím tudíž, že pokud celosvětová globální vesnice začne o významu chození naboso uvažovat ve významnější míře, mohl by se ten ústup i v tom Rskus event. zastavit a existující myšlenkový substrát by mohl začít znovu oslovovat širší skupiny tamnějšího obyvatelstva.

Plus bych si zde dovolil vrátit se k jednomu tématu, kterého jsem se již jednou kdysi dotknul bez nijaké odezvy. Tím je upírání obuvi tam, kde je cíleným záměrem vyvolat v člověku poddajnost a pokoru. Psal jsem o dojmü, který na mne v tomto směru dělají pravidla v některých věznicích (Afrika, Thajsk......zobrazit celý příspěvek

Plus bych si zde dovolil vrátit se k jednomu tématu, kterého jsem se již jednou kdysi dotknul bez nijaké odezvy. Tím je upírání obuvi tam, kde je cíleným záměrem vyvolat v člověku poddajnost a pokoru. Psal jsem o dojmü, který na mne v tomto směru dělají pravidla v některých věznicích (Afrika, Thajsko). Upřímně - nepřipadal jsem si úplně O.K., když jsem se touto myšlenkou zaobíral, ale nyní jsem narazil na rozběhlou větší diskusi Bosonohé tresty právě na jednom z ruských sitů, některé postřehy mají hlavu a patu a jdou dále, než jsem se dostal ve svých úvahách já.

  Asi ze všeho nejdříve je potřeba říci, že si člověk nedělá iluze o primárních motivech, proč se někteří káznitelé k odebírání bot ubírali. Až do poloviny 20. století byla na celé zemi primární funkcí trestu odplata, zákonem regulovaná pomsta, snad i upřímná snaha izolovat nebezpečné asociální jedince od standardní populace. Ať tak či onak, vězňové byli vydáváni napospas dozorcům, bachařům, správcům věznic - a ti je často zneužívali k uspokojování svých pudových potřeb. O tom, že se tímto směrem uvažování lidí ubírá stále, svědčí mega množství fantazijních příběhů, které patří do oblasti BDSM a fetišismu včetně zaměření na dolní část nohou.

  Ale ty záběry a fotky právě z Thajska a odmítání ústupků v zavedené (z hlediska západu nehumánní?) praxi naznačují, že kromě zábrany potenciálnímu útěku zde opravdu může jít i o snahu snížit práh odporu a zvýšit míru respektu a pokory těch, kteří byli do vězení umístěni.

  Vím, že je složité dobrat se ve svých myšlenkách k objektivitě, protože jako člověk, který absolvoval dlouhodobou zkušenost s chozením naboso, jsem se dobral právě i k onomu rozměru vnitřní pokory - ale nedovedu si představit, jak to může/nemůže fungovat, když boty člověku seberete proti jeho vůli.

  Myslím si, že jde o další oblast, která nebyla nikdy cíleně zkoumána se snahou po nalezení objektivních faktů. V některých civilizacích si vkádnoucí třída vymiňovala zdůraznění svého postavení cestou zákazu obouvání poddaných tříd. Proč? Byla to jen snaha odlišit a ponížit? Dějiny výchovy zahrnuji dlouhé údobí, které si sice dimenzi výchovného formování osobnosti druhého člověka uvědomuje, ale je to údobí výchovy v zásadě nahodilé. V jeho rámcích můžeme vysledovat požadavky na chození naboso z důvodů výchovy tělesné, skrze tresty, za nimiž se možná skrývá masochismus, religiózní rituály (které v sobě apriori myšlenku vzbouzení a rozvíjení pokory sice zahrnují, ale zjevně to nedeklarují). Zformulované myšlenky o (pře)výchově vězňů, otroků, relativně svobodných skupin občanů s nejnižším sociálním statusem, k nám z minulosti nepromlouvají.

  Co to však znamená pro současnost? Je to téma z oblasti nevhodných či přímo tabu, zvážíme-li právě onu blízkost perverzního zneužívání? Je pravda, že ještě nedávno, před nějakými deseti lety, se zdálo stejně nevhodné i vyslovení pouhé myšlenky, že by bylo legitimní z pozice autorit se vrátit k existující praxi 20. století tělesné výchovy povinně naboso. Tam jsou ty důvody samozřejmě jiné, nicméně po určité vnitřní diskusi prošla tato cesta v britských primary school. Rozhodně jsem si nemyslel v roce 2002, že by mohl v nějakém našem tištěném časopise vyjít za sedm let článek Mají se běžci zout s několikastránkovým textem střední odborné úrovně. Zvážíme-li ale praktické zkušenosti s religiózními rituály, kdy subjektivně lidé prohlašují "Ano, k pokoře to vede", pak možná i otázka bosonohé výchovné stimulace v rámci zdůvodněného omezení svobody není úplně mimo mísu. Jak ale říkám, asi je to trochu zvláštní a citlivé téma.

 

Já bych ještě k tomu vývoji od obuté po bosou nebo téměř bosou nohu dodal.

 Opravdu si nedovedu představit,že bych někdy v 90-tých letech vyšel na veřejnost v sandálích naboso,vždyť to téměř nikdo nenosil,alespoň v Praze ne.

 Okolo roku 2000 se začala rozmáhat vlna sandálů bez ponožek,......zobrazit celý příspěvek

Já bych ještě k tomu vývoji od obuté po bosou nebo téměř bosou nohu dodal.

 Opravdu si nedovedu představit,že bych někdy v 90-tých letech vyšel na veřejnost v sandálích naboso,vždyť to téměř nikdo nenosil,alespoň v Praze ne.

 Okolo roku 2000 se začala rozmáhat vlna sandálů bez ponožek,no a zhruba od roku 2007 se rozmohly žabky.Když se nad tím zamyslíme,zde je jakýsi pozvolný postup od plnně obuté nohy po téměř bosou.

 Pořád se ale najdou odpůrci této obuvi,že není zdravá,ale nemyslím si,že by někdo dělal konkrétní průzkum.Akorát co jsem někde četl,že Vietnamci mají jiné nohy,tak prý jim to nevadí.

 Můj subjektivní pocit je ale jiný,někomu děsně vadí odhalené nohy v žabkách a tak vychází články,jak tato obuv je nezdravá,nevím,třeba se pletu,ale vzhledem k tomu,že spousta lidí se odváží říct,že žabky jsou nechutné a že u chlapa to vypadá buze.antsky,tak mi to tak skoro přijde.Je zjevné,že komu vadí žabky z tohodle pohledu,tomu bude vadit úplnně bosá noha ještě více.Ale naštěstí takových není dneska tolik.

Zajímavé hloubání nad smyslem pokory, trestu a třídního odlišení. Napadá mě, že pak by to znamenalo, že by se nemělo nějak podporovat jakékoliv trestání či vychovávání odpíráním obuvi, protože pokud by snad vzniklo povědomí o tom, pak by bosý člověk mohl být vnímán jako ten potrestaný nebo v převych......zobrazit celý příspěvek

Zajímavé hloubání nad smyslem pokory, trestu a třídního odlišení. Napadá mě, že pak by to znamenalo, že by se nemělo nějak podporovat jakékoliv trestání či vychovávání odpíráním obuvi, protože pokud by snad vzniklo povědomí o tom, pak by bosý člověk mohl být vnímán jako ten potrestaný nebo v převychovávacím procesu. Ale stav, že vězni v nějakých věznicích v thajsku nemají boty bude spíš daný ekonomicky (dost na tom, že mají něco na sobě) a možná také tím, že se s nimi nese…, protože na jejich pohodlí zrovna nikomu nezáleží, ale nutno to vidět tak, že pro většinu i thajců bosost pohodlná není. Historicky a i dodnes však trestání výpraskem na chodidla se praktikuje v islámských zemích jednak jako domácí trest manželky či dětí, tak i v oficiálním trestním právu, pokud se tomu dá říkat právo. Je to dost bolestivé a bolest přetrvává dlouho a potrestaný nějakou dobu až už na pořád nemůže chodit (plazí se po kolenou, je ponížen). Úvahy nad tímto u mne jen z pochycených info, takže + - nevim.