Člověk je ale stavěn na jiný terén. Šel jsem kdysi lesní pěšinou, kde se postupně začal dost zhoršovat terén. Muldy nahoru, dolů, velké kořeny, jehličí, místy bláto, kameny, větve, polomy včetně míst, kde je již zpracovávali dřevorubci s těžkou technikou. Dřív bych se vůbec neodvážil jít v takovém terénu bos. Ale u mě to vždy fungovalo tak, že když už se odhodlám boty sundat, nějak se mě pak už do nich nechce. Takže jsem pokračoval a asi tak po kilometru dvou jsem si najednou uvědomil, že už vůbec nejdu přes patu. Tělo se nějak přestavilo a chůze byla naprosto přirozená, pružná a přitom velmi rychlá. Moji euforii zastavila až cesta vysypaná hrubým štěrkem :-( Nicméně ten lesní úsek jsem pak šel ještě několikrát se stejným efektem. Takže toto je moje doporučení.
Tady se toto téma taky řešilo http://www.behej.com/topic/12652-chuze-v-min-botach
Holt dnešní civilizace si umí najít vždy nějakou výmluvu,proč to nejde.
Další názor,že ve městech je špína,plivance apod.To sice jo,ale zde je na vině člověk,to je uměle a zbytečně vytvořená špína člověkem-vůbec by tak tomu být nemuselo,kdyby se chtělo.Někdo plivne na chodník a hned má důvod,proč nejde chodit bosky-věřim tomu,že takoví jsou.