To je tak,

 v současné civilizaci by se nošení bot dalo označit za dobrovolnou povinnost(nemusíme je mít,ale pak jsme středem pozornosti a někdy terčem negativních povyků).

 Všude jsou nám skoro násilně podsouvány,jako by byly základní životní potřebou.

 Opravdu touto civilizační propagandou je ovlivněna spousta lidí,kteří skutečně věří lži,že bez bot nelze chodit ani sportovat.

 A potom takoví jedinci,jako my,kteří chodí či běhají naboso přesvědčují ostatní o tom,že věci se mají zcela jinak.

Třetí dubnový víkend jsem si udělal menší túru po horách. Cesta vedla z počátku lesem a na některých úsecích leželo stále dost sněhu. Před koncem lesa však slunečního svitu příbývalo, takže sníh byl většinou již odtátý a jeho zbytky ležely už jen místy. Na okrajích cesty zato ležela suchá loňská trá......zobrazit celý příspěvek

Třetí dubnový víkend jsem si udělal menší túru po horách. Cesta vedla z počátku lesem a na některých úsecích leželo stále dost sněhu. Před koncem lesa však slunečního svitu příbývalo, takže sníh byl většinou již odtátý a jeho zbytky ležely už jen místy. Na okrajích cesty zato ležela suchá loňská tráva udusaná teď již roztátou - ale zato přes zimu vydatnou - sněhovou nadílkou. Cesta je v těch místech asi 1-2 kiláky klasická "polňačka", pak bohužel navazuje na asfaltku. Při pohledu na tu trávu se ve mně něco hnulo, nějak mi to nedalo, vyzul jsem pohorky, sundal ponožky a s prvotním plánem projít se bosatej jen kousek po té suché trávě, jsem vyrazil s botama v ruce. Po dlouhé zimě byl ten dotek trávy s bosýma nohama velmi příjemný. Když tráva po okrajích skončila, následoval krátký hrubší kousek s udusanou hlínou a kamínky a prudká zatáčka, do které nebylo přes nízké mladé stromy v okolí vidět. Nějak se mně ale po těch pár metrech, co jsem ušel, nechtělo obouvat, takže jsem pomalu ťapal dál. Najednou jsem cítil, že to trochu studí. Nebylo to však zatím nic nepříjemného, spíš takové oblažení chodidel. Po pár dalších krocích už se nohy o několik centimetrů každým krokem bořily do měkké trávy a já zjistil, že čvachtám ve vodě, která pochází z asi tři metry dlouhého pásu pomalu tajícího sněhu, který byl v těch místech přes celou šíři cesty a před zatáčkou nebyl přes nízké stromy okolo cesty vidět. No co, řekl jsem si, za sněhem následoval další dlouhej travnatej kus, kašlu na to, jdu dál. Takhle jsem bosky přešel i ten sníh - sice to bylo pár kroků, ale ten chlad byl samozřejmě cítit (a bylo to o dost méně příjemné než těch pár předchozích kroků vodou). Po těch dvou nebo třech došlapech každé nohy sněhem a návratu do trávy jsem chvíli cítil, jak mám nohy neuvěřitelně ledový. Protože ale byly mokrý a trochu špinavý, neměl jsem na obutí ani pomyšlení a naopak s chutí pokračoval dál bosej. Přírodní povrch mi krásně masíroval šlapky a nohy po několika dalších metrech začaly nabírat sytější červenou barvu. Současně s tím jsem cítil, jak se mi opět (po pro mě drastickém ochlazení) prokrvují. Ač se to možná nezdá bylo to neuvěřitelně příjemné. Slunce svítilo a mírně hřálo, avšak teplota v cca 1000m nad mořem určitě nebyla víc jak 10 stupňů nad nulou. Navíc foukal vítr. I když jsem měl dvě vrstvy trik, na nich ještě ke krku upnutou bundu a dlouhé šusťákové kalhoty, nohy mě (až na ten sněhový kousek) prakticky vůbec nestuděly. Tak jsem ke svému velkému překvapení pokračoval v bosé vycházce dál až jsem po asi necelých dvou kilometrech došel k místu, kde cesta ústí na asfaltku (pár mokrých a sněhových míst jsem ještě vystřídal). Tam jsem nohy zbavil hrubých nečistot a obul do bot. Po překonání kopce, za nímž se asfaltová cesta opět proměnila v travnatou polňačku, jsem však zjistil, že z této strany kopce slunce ještě tolik nesvítí a místo trávy mě vítala souvislá sněhová pokrývka. Zde se již naboso pokračovat nedalo a zbytek túry jsem tedy už došel obutý. Ona popsaná bosá část však byla velmi příjemná! Trochu mě to i překvapilo, protože i při sezení doma v teple mám nohy většinou studené (a někdy paradoxně zpocené) a ponožky přes den sundavám v létě jen za těch největších veder. Tady však při klidné chůzi bosky po přírodním povrchu nějak záhadně zafungovala termoregulace a prokrvení nohou i při nesrovnatelně nižší teplotě, než která bývá po většinu léta, a nohy zůstaly i po následném obutí suché a příjemně teplé.

Přesný a naprosto věrný popis, který by mohl přesvědčit ty, kteří se bojí chodit i v dost mírnějších podmínkách.

Ahojte. Strašne sa mi páčia ženské chodidlá a rád chodím bosý. Najmä po meste a špinavých uliciach. Ale sem tam sa prejdem aj niekde, kde je veľa blata. Milujem ten pocit, keď sa mi blato prekĺza medzi prsty.

Ta chůze v řídkém blátě se líbila kdysi jedné mojí kamarádce z učňáku; moc jsme tomu ale neholdovali - ono to pak vyžaduje úporné vydrhnutí, když se člověk vrátí do civilizace... :-)