Četl jsem někde o jednom tamním studentovi,který se této akce účastnil a chodí převážně bos pořád(i v zimě),ale nějak nevím,jestli už tak chodil předtím.

 A na druhou stranu v té akci vidím,že ve své podstatě chůzi naboso nakloněná není,neboť mi z toho vyplývá,že to má být vyjádření jakési lítosti(nebo něčeho podobného) nad tím,že v Africe chodí bosí.

 http://www.cm-life.com/2009/01/14/hoofingitonestudentsshoelesstrekinhiseverydaylife/

  Upřímně řečeno, jakkoli je odložení bot úžasná věc, nemít možnost obout se ani když to ze zdravotních důvodů člověk opravdu potřebuje (no, stává se), také není ideální.

  Leč nemění to nic na faktu, že cíl této akce směřuje o 169 stupňů jinam než je cíl tohoto webu.

 Průkopnice a vyznavačka bosého životního stylu Myranya z Holandska (viz její web a zvláště část Going......zobrazit celý příspěvek

 Průkopnice a vyznavačka bosého životního stylu Myranya z Holandska (viz její web a zvláště část Going barefoot), která chodí bosa asi 14 let, se ve svém blogu vyjadřuje k "charitativní" akci Jeden den bez bot, který bude 8. dubna (přeložil jsem to dost volně a narychlo, ale smysl jsem doufám nezkomolil):

 ".. všechno kolem tohoto projektu má lidi utvrzovat v přesvědčení, že mít boty je pro každého nezbytností, a jaké utrpení je chodit bos, byť i jediný den.

 Jenže když zkusíte jeden den naboso, zatímco v celém ostatním životě jste obutí, rozhodně nezažijete "to, co musí snášet děti v rozvojových zemích". Vaše nohy jsou totiž velmi měkké a choulostivé, bolí vás každý kamínek, úzkostlivě se všemu vyhýbáte a asi vás nohy zebou. Patrně vás budou z opatrné chůze i bolet lýtka.

 Ovšem člověk zvyklý chodit bos nemá s ničím takovým nejmenší problém.

 Abyste mě ale nechápali špatně: v ideálním světě by chodit bos měla být otázka vlastní volby, ale ne nutnosti. každý, ať dítě či dospělý, by měl mít možnost obout boty, když to chce nebo potřebuje.

 Svět ovšem není ideální a ty "ubohé děti" nutně potřebují spoustu jiných věcí, mezi nimiž ale zrovna boty

 ani zdaleka nejsou první prioritou.

 (citace z webu, kde je akce zdůvodňována, a polemika s jednotlivými body):

 

• V některých rozvojových zemích musí děti chodit mnoho mil pro jídlo, vodu nebo k lékaři...

   Lepší by bylo učinit tyhle věci dostupnější, aby se pro ně tak daleko chodit nemuselo.

 

• Zranění na noze se mohou stát vstupní branou závažné infekce...

   Puchýře z bot mohou také být zdrojem infekce. A když už je řeč o bakteriích: staré smradlavé kecky jsou z tohoto hlediska mnohem horší než cokoliv, do čeho šlápnete bosou nohou.

 

• Děti často nesmějí bosé chodit do školy...

   Možná že to někde tak je, ale v Asii a Africe, tam, kde děti boty nemají, jim nikdo chodit do školy nezakazuje. Učitelé v těchto oblastech, pokud jsou tázáni na to, co škola potřebuje, uvádějí: papír, tužky, knihy,.. a také i jídlo nebo čistá ¨voda. O botách se nezmiňuje nikdo.

 

• V Etiopii trpí milion lidí chorobou Podoconiosis (="sloní noha", výskyt na sopečných půdách v Etiopii ve výškách nad 1000m, způsobená patrně mikročásticemi křemenného prachu), jejíž prevencí je obouvání.

   Pokud bude tato charita zaměřena speciálně na tyto oblaszi, podpořím ji."