rss-diskuze | Extrém Vyberte téma: Skleněný koberec Tanec na žhavém uhlí Sníh |
Na rozdíl od chůze po střepech a žhavém uhlí už tohle bez tréninku nejde. Vlastně jde, ale jen pár minut, dokud může tělo využívat zásobu akumulovaného tepla, jako to známe třeba z ochlazení po sauně. Pod pojmem "chůze ve sněhu" ale rozumíme stav, kdy tělo dokáže trvale hradit tepelné ztráty bez prochlazení, a to je něco zcela jiného. Samozřejmě není špatné se v zimě zout a chvíli se brouzdat ve sněhu, než do nás vleze zima, třeba i jen kvůli tomu, abychom se ujistili, že nás to hned nezabije.
Pro toho, kdo by chtěl chodit bos i v teplotách lehce pod nulou, ve sněhu apod., v plné míře platí zásady z kapitoly Jak na to - Zima, s ještě větším důrazem na postupně a pravidelně.
Když na tělo útočí zima, fungují dva rozdílné termoregulační mechanismy:
- Zpočátku je to signál ke "zvýšení výkonu topení", krevní oběh se zrychlí atd. Tuhle funkci je třeba tréninkem posilovat.
- jestliže ale tělo zjistí, že to nestačí, zachová se opačně: omezí krevní oběh do periferních oblastí, aby byl zajištěn dostatek tepla pro životně důležité orgány. V malém to známe, když nám zkřehnou prsty tak, že nezapnou knoflík. Tento stav je pro tělo škodlivý i tehdy, když nemrzne, jedním z důsledků je zhoršená imunita (nachlazení). Pokud je okolní teplota pod nulou, může dojít k omrzlinám prstů, uší apod. Při otužování je nutné umět rozpoznat příznaky a nenechat dojít k přechodu termoregulace do tohoto režimu.
- Jestliže bez dostatečného treninku vlezete v zimě do vody, pekelná zima vás vyžene ven ještě v prvních minutách, kdy se využívá akumulované teplo, a celkem nic strašného se nestane, nejspíš z toho nebude ani rýma. Kdo ale bez vypěstované odolnosti zkusí jít delší dobu bos v mrazu a sněhu, zjistí, že je to vlastně velmi snadné: po pár minutách to přestane studit, za chvíli pak přestanou i píchat ostré ledové zmrazky,... a to už je skoro pozdě.
- Jak je všeobecně známo, voda nemůže být studenější než 0°C. Celkový výdej tepla je ve vodě značný, ale omrzliny nehrozí. Ve sněhu a mrazu je to naopak. Je proto nutné za žádnou cenu nenechat dojít ani k prvním příznakům zhoršeného citu v prstech.
- Pohyb je nezbytný. Nejen že jsou při kratším dotyku nohy se zemí menší tepelné ztáty, ale je větší produkce tepla a jeho distribuce krevním oběhem.
- Hluboký sníh je mnohem náročnější než ušlapaný. A nejhorší je nasolená sněhová břečka na silnici.
- Nešlapejte v mrazu na kovové předměty. Kdo viděl film "Obecná škola", ví proč. Můžete se přilepit i k obyčejné ocelové rohožce.
11.11.2009 MG
Komentáře k článku:
Vložit nový komentář
vyhledávání ->Počet komentářů: 11 Řazení příspěvků podle: pořadí vložení (nejnovější je poslední) (přepnout na řazení podle vláken -> )
Zobrazit stránku: [ 1 ] [ 2 ] [ 3 ]
Je super pocit, pokud se už člověk dostane do stavu, že m......zobrazit celý příspěvek
Je super pocit, pokud se už člověk dostane do stavu, že mu je naprosto jedno, co si lidé myslí a naopak se baví jejich reakcemi. Samozřejmě je vždy nutné vzít v úvahu situaci - na ples bosky asi opravdu nikdo rozumný nepůjde :-).
ještě jedna poznámmka - částečně bos jsem chodil i loňskou zimu, nicméně mě stále udivuje, co nohy bez problémů snesou. Včera k večeru (většina trasy již po tmě) jsem si dal procházku cca 1 hodinu (cca 5 km), částečně i po sněhu při teplotě nula až mínus 1 stupeň a vše proběhlo zcela v pohodě (pochopitelně ze začátku byl chlad více cítit, než se nohy přizpůsobily, ale pak už to bylo v pohodě).
Tak bosování zdar i v tomto počasí.
Lidi reagují podle velikosti dvorečku, na jakém žijí. Když má někdo malý dvůr, ještě jakž-takž snese bosého chlapa jdoucího městem v létě. To "jakž-takž" má samozřejmě široké rozpětí. Od jakoby utajených pohledů bokem přes překvapené pohledy d......zobrazit celý příspěvek
Lidi reagují podle velikosti dvorečku, na jakém žijí. Když má někdo malý dvůr, ještě jakž-takž snese bosého chlapa jdoucího městem v létě. To "jakž-takž" má samozřejmě široké rozpětí. Od jakoby utajených pohledů bokem přes překvapené pohledy doprovázené pozdvihnutým obočím až po nevěřícné upřené vyvalené oči a otáčející hlavu (v kombinaci s takovým "Všim sis, on je bos?!", svému partnerovi, jestli tam nějaký je). Tito lidé ale jsou až frustrováni, když potkají toho samého chlapa v zimě. To je pro ně už úplně nepochopitelné.
Naproti tomu lidé mající velký dvůr jsou přinejmenším tolerantní, v tom lepším případě se na vás usmějí, a v tom nejlepším se i zastaví na kus řeči. Většinou z nich vyleze, že i oni sem-tam bosují, ale jenom na zahradě, doma, nebo někde za rohem. A někteří obdivují odvahu. Takovým lidem říkám podle pravdy, že samozřejmě cítím chlad, nejsem přece stroj ani Superman, a popisuji jim svou cestu, že to trvalo pár let, než jsem se dostal do takového stavu, a jak úžasné to je. Že jsem třeba poslední 4 roky nebyl nemocný. A doporučuji všem, aby si to zkusili také, ale aby začali na jaře.
A pak jsou takoví mezi tím. Ti například více či méně v dobrém (trochu ironicky) poukazují například na fakt, že nahoře jsem oblečen v zimní bundě, mám čepici, a dole mi trčí bosé nohy.
Lidé jsou různí. Ve světě bohužel ale převládá kvantita nad kvalitou, takže lidí s malým dvorem je převaha. A právě Ty musíme nenásilným způsobem přesvědčovat, že nejsme zlí ani blázni.
Takže s chutí do toho.