Tak já rád vzpomínám na služební návštěvu v jedné moderní pekárně v Horních Heršpicích (Brno), kde pracovaly dvě dívky u přípravy chlebových bochníků k pečení. Byly v bílých pláštích, bosé (v předpisech to určo neměly). Byl listopad, venku zima, a tady teploučko a čisto, kde jediným prachem na zemi byla mouka. Hned bych si to byl s nimi vyměnil...

O víkendu jsme byli na statku kousek od Pelhřimova. A parádně jsem si tam po okolí bosorčila:-)) Jen jsem musela buď pobíhat nebo hoodně rychle chodit, docelo to záblo.

Já si dneska i včera chvíli zaběhal,na první pohled nic lákavého,neboť v parku bylo vlhko až mokro,ale celkem se to dalo.Dokonce po rozběhání jsem neměl pocit,že je chladno,cítil jsem se optimálně.

Můj názor je, že s příchodem zimy nemusí nic utichnout, ba naopak: v létě máme na diskutování málo času, protože "chodíme, chodíme hore po dědině", kdežto teď si můžeme zalézt za pec, dát si svařák (bystromila na chvilku odloží rozečtenou knížku) a vypráááávět...

Inu deště nám zaplavily Benátky a pod jednou z četných fotografií se skví popisek "Stačí být bos (...) a ze zaplaveného města je rázem atrakce"! Což mě přivádí k myšlence: nakolik se asi to město změnilo, že se lidé najednou dobrovolně a s nadšením vydávají jej objevovat bez bot? Špína se nesmyla, eventuální střepy se ve vodě taky nerozpustily, šutříky a nerovnosti povrchu nadále zůstávají.. No akorátže pod tou vodou nikoho ani nenapadne zkoumat, co že to vlastně mám obutého.. Takže ono to vlastně není o městě jako takovém.. Tak to jen tak lehce, inspiračně poránu. :)