Jo Mirko, přesně tak: naboso v pantoflích nebo v sandálech; jinak už teď ne. Tráva je studená; můj snad nejpříjemnější městský povrch - drobné kostky - také vychladají rychleji než asfalt a docela mě to překvapilo u přírodních, "venkovských" ploch; kolikrát jsem se docela rád ohřál po návratu do městských ulic.

Moje knihy na zimu: Oceán v kapce rosy (Henri Brunel), Pro příštích sedm generací(Carol Schaefer), Příběh čaje (S.,Z. a M.Thomovi), Brida (a s ní řada dalších od Coelha), Zlatý řez(Mario Livio), Ženy, které běhaly s vlky(Clarissa Pinkola Estés,Ph.D.), Tantra (André van Lysebeth), Soudné sestry (a několik dalších od Pratchetta).

 Včera se mi venku příjemně pobíhalo naboso, ale ne moc dlouho, zem je už docela studená. A jeden pán, seriózně oblečen a obut s ohledem a to, že je přece už říjen(!!!) si neodpustil otázku: "No máte tohle zapotřebí? Ve Vašem věku??" :-)))

Blíží se pomalu konec sezony (pokud nějakou uznáváme) a nastává čas na její bilancování. Často přemítám, co mě vlastně láká k chození bosky. To mě přivedlo k sepsání malého slohového cvičení na toto téma a zároveň by mě velmi zajímalo, jak je tomu u vás. Já sám už mám dávno padesátku za sebou a nach......zobrazit celý příspěvek

Blíží se pomalu konec sezony (pokud nějakou uznáváme) a nastává čas na její bilancování. Často přemítám, co mě vlastně láká k chození bosky. To mě přivedlo k sepsání malého slohového cvičení na toto téma a zároveň by mě velmi zajímalo, jak je tomu u vás. Já sám už mám dávno padesátku za sebou a nachodil jsem od svých cca 15 let bosky určitě tisíce kilometrů. Moc nás takových asi není, ale myslím, že nás k tomu vede několik skutečností:

 1/ Provokace okolí. V dnešní upjaté a konvencemi sešněrované době je takový bosý jedinec určitě exotem a takovému jistě psychicky odolnému bosochodci dělá dobře provokovat okolí.Ne každý na to má. Je třeba říci, že je to povícero dáno spíše dívkám. Což je ostatně dobře. Ženy rády na sebe upozorňují a tohle je určitě velmi účinný způsob, který nechá málokoho bez odezvy. Ženě je povoleno vše a podle mnoha mužů je nejlepším obutím ženy bosá noha. A navíc zcela zadarmo, na rozdíl od drahých make-upů, účesů, dekoltů a bot. Tohle ale určitě můj případ není, na to nemám. Při mém věku a pozici na poměrně malém městě to ani nejde. Bosý starosta, advokát, učitel apod. by asi při setkání s lidmi neobstál. Provokovat můžu nanejvýš skrytě bosými stopami v blátě nebo sněhu, baví mě sledovat komentáře lidí při zpáteční cestě (už samozřejmě obutý).

 2/ Volnost chodidel bez tísnivých bot a ponožek. Takových lidí je už spousta, ale dělají to pouze doma. Bojí se špíny, poranění a nevím čeho ještě. V mém případě mě toto provází od dětství. Nejradši bych byl, kdyby se boty jaksi všeobecně zrušily. Chodím takto nejen doma a po zahradě, ale mám to štěstí, že mohu i v práci. Jsem na pracovišti sám a případné návštěvy vždy nějak vyřeším. Takže jsem bos kromě přesunů po městě celý den - asi 22 hodin denně. Tohle je v mém případě silný stimul, ne však rozhodující.

 3/ Přímý kontakt s přírodou, se zemí, dráždění chodidel. Musím říci, že tohle je to pravé, co mě nutí téměř každý den po celý život se vždy vyzout a ujít bosky aspoň nějaký kilometr. Neskutečně mě baví dotýkat se země nohama, cítit její teplotu, vlhkost a v neposlední řadě i nerovnosti. Možná se i uzemní statický náboj, já nevím, ale je to úplně jako nějaká závislost (a to včetně absťáku při výpadku).Chodím tak vzhledem k výše uvedenému povětšinou v noci nebo na odlehlých místech. A povrchy si vůbec nevybírám. Chodím po všem a raději mám povrchy hrubší - štěrkové, škvárové cesty - kde to více píchá. Hladký asfalt, dlažba, písek nebo tráva mě skoro nezájímá. Toto dráždění chodidel souvisí s akupresurou a já pozoruju kladný účinek především na moji nervovou soustavu. Proč si nechat na masážích mačkat stimulační body na chodidlech, šlapat po pichlavých podložkách a různých válečcích, když při chůzi bosky to mám všechno při jednom a ještě k tomu zadarmo. Velmi účinné je to při bolesti hlavy po celodenní práci, při bolesti páteře apod.. Vždy se mi tak rozproudí krev i lymfa v těle, že docházím domů vždy zpocený, a to i po procházkách v zimě. Proto mám raději hrubší povrchy. Po počátečním "utužení chodidel", kdy kůže na chodidlech zesílí a nohy trochu otupí vůči bolesti, to přijde jaksi samo a píchání vůbec nevadí. Právě naopak si na cestě volím obtížnější povrch. Chce to tedy jakýsi trénink, ale poddá se to a stojí to za to. Zjišťuji, že právě tohle je ten rozhodující prvek, který mě nutí se stále zouvat. Kdo tohle pozná, určitě nelituje a je škoda, že většina lidí to aspoň nezkusí.

 Moc by mě proto zajímalo, jak jste na tom vy. Co je u vás tím pravým stimulem k chození bosky a jak se vám při tom daří. Snad nejsem nějaký výstředník s masochistickými sklony.

Ahoj Karle,

 Otázka té provokace okolí je celkem složitá.Mezi bosochodci mohou být dvě skupiny,jedna chce provokovat a druhá nechce.A to okolí se dělí taktéž na dvě skupiny,jedna to jako provokaci považuje a druhá nikoliv.A jaké z toho potom vyvodit závěry?Docela těžké.Zase proč vlastně považ......zobrazit celý příspěvek

Ahoj Karle,

 Otázka té provokace okolí je celkem složitá.Mezi bosochodci mohou být dvě skupiny,jedna chce provokovat a druhá nechce.A to okolí se dělí taktéž na dvě skupiny,jedna to jako provokaci považuje a druhá nikoliv.A jaké z toho potom vyvodit závěry?Docela těžké.Zase proč vlastně považovat jakékoliv odlišnosti za provokaci?V poslední době mám zkušenosti,že většině lidem je to buřt i když mluvím za své zkušenosti v Praze.Obecně jsem slyšel a i mě připadá,že většina Čechů je podléhavá(co tomu řeknou druzí apod.)vnitřně nesvobodná a bojí se být individualistická,tedy sama sebou.

 No a bos chodím protože mi to vyhovuje,je to přirozené,proč se trápit ve zpocených botách.

Zdravím Karla po půldruhém roce! Jsem rád, že se neztratil a zase se ozval (minule postrašil, že "napsal tak dlouhý příspěvek poprvé a zřejmě i naposledy").

 Když to vezmu od konce (bod 3.) - tam je možno jedině souhlasit. Zdejším účastníkům doporučuji vyhledat právě ten minulý člán......zobrazit celý příspěvek

Zdravím Karla po půldruhém roce! Jsem rád, že se neztratil a zase se ozval (minule postrašil, že "napsal tak dlouhý příspěvek poprvé a zřejmě i naposledy").

 Když to vezmu od konce (bod 3.) - tam je možno jedině souhlasit. Zdejším účastníkům doporučuji vyhledat právě ten minulý článek (březen 2011), kde je to rozvedeno ještě šířeji - pěkná zmínka o často diskutovaném chození ve sněhu, až po nepříjemné exkrementy a slimáky (rovněž souhlasím).

 2. Zde to mám trochu obráceně - v práci aspoň minimální obuv (technika s bezpečnostními předpisy), k přesunu po městě a jinde pak už vůbec nic.

 1. Nevím, jestli můžu psát o provokaci nebo exhibicionismu, ale rozhodně se neskrývám a jsem rád pořád mezi lidmi ve všech možných prostředích; pozorovat ty reakce je moc zajímavé a často úsměvné. Někdo si nevšimne, ani když s ním na ulici mluvím, jiní čučí vytrvale (rád jim to dopřeju a zásadně se nezakrývám nákupní taškou nebo krčením pod sedadlem). Vzpomněl jsem si na dávný poznatek z dětství: měl jsem vždycky velikou radost, když jsem potkal známého herce nebo zpěváka a hlasitě jsem ho pozdravil. Ale oni se k mému opakovanému zklamání dívali kamsi "skrz" a vůbec mě nevnímali. Tak tenhle pohled jsem si osvojil - někam do dáli skrz jejich udivené nebo smějící se obličeje a pokud se dívají takzvaně "nenápadně", nikdy jim to nezkazím pohledem na ně. Paja má ovšem pravdu v tom, že velkoměsto různé extrémy zhusta ignoruje a za provokaci může pokládat něco zcela banálního (obézní dáma sepsuje "nemožné tričko" štíhlé dívky z pouhé závisti, že sama si to nemůže obléknout apod.). Pak tu ovšem pořád zůstává nezodpovězená otázka, proč nepotkáváme bosé ženy (dívky). Ale neřešme to; aspoň zůstáváme výjimeční, ne?