Ten strach ze zranění mi stejně kolikrát přijde jako krycí plachta.Lidi dělají tolik nebezpečných věcí,kam se nějaké zranění při chůzi bez bot na to hrabe.Stejné nebezpečí hrozí i při krájení zeleniny v kuchyni.Ještě víc nebezpečné je přecházení ulice pod vlivem alkoholu.

Akorát že ten opilej si to vůbec neuvědomuje... :-)

Ještě se vracím k Alešovi, který správně připomíná, že i naši předkové se s podzimem "vraceli do bot". Ano, nepodléhejme iluzím - i přes "přírodnější" životní styl si skutečně nohy chránili, na venkově v chladném období používali dřeváky (ne nějaké korkáče, ale opravdové dřeváky)......zobrazit celý příspěvek

Ještě se vracím k Alešovi, který správně připomíná, že i naši předkové se s podzimem "vraceli do bot". Ano, nepodléhejme iluzím - i přes "přírodnější" životní styl si skutečně nohy chránili, na venkově v chladném období používali dřeváky (ne nějaké korkáče, ale opravdové dřeváky). Rodiče mi vyprávěli, že děti nosily v zimě do bot punčochy se zesílenou (podšitou, tedy zdvojenou) spodní částí. Osobně jsem pouze na školní brigádě (sklizeň brambor) zažil jednoho bosého kluka, to bylo v říjnu. Spisovatel Donát Šajner uvádí, že začínal chodit bos na jaře před "čarodějnicemi" (30.dubna) a stejně nastydl. Z poezie je známé "Kvete bez / a zpívá kos / a já půjdu / prvně bos" - čili když rozkvetly šeříky, a to odpovídá i našim zvyklostem, kdy teplota už dosáhne těch příjemných 20 °C. Konkrétní termíny (svátky) mi nejsou známy - lidové pranostiky říkají pouze "Po svatém Matouši čepici na uši" (21.září), "Do svatého Ducha nesvlíkaj kožucha" (pohyblivý jarní svátek), když už pominu známé a ironické "Březen - za kamna vlezem".

Ono to bylo tak,jako jsou dneska v menšině letní bosochodci,tak tehdy byli v té samé menšině zimní.Někde na nějakém zahraničním webu jsem četl,že něčí děda,kdysi jako kluk,ušel ve sněhu naboso 8 mil.

Pajo, to jsou výjimky a extrémy, které byly vždycky a jsou i dnes. Někdo dokáže výjimečný výkon, ale k běžnému dennímu životu to není. Něco podobného jsou i ty dlouhé nebo jinak náročné chodecké výkony. Ano, jako trénink nebo recesi si můžu dopřát "chuťovku" několik kilometrů "fakírsk......zobrazit celý příspěvek

Pajo, to jsou výjimky a extrémy, které byly vždycky a jsou i dnes. Někdo dokáže výjimečný výkon, ale k běžnému dennímu životu to není. Něco podobného jsou i ty dlouhé nebo jinak náročné chodecké výkony. Ano, jako trénink nebo recesi si můžu dopřát "chuťovku" několik kilometrů "fakírského" pochodu nebo běhu po ostrém podkladu, ale já potřebuju být normálně schopný fungovat bos hned druhý a třetí a další den. Jen si přiznejte, jestli to dokážete se stejnou lehkostí po takové zabíračce! Ani lyžař po Jizerské padesátce nebude na druhý den fit. Proto tvrdím, že město s běžnými každodenními bosými pochůzkami je pro stálou pohodu "tak akorát". A ať nikdo neargumentuje africkými poměry - oni si tam nesypou na cesty štěrk a pokud se díváte na televizní záběry, tak naprostá většina lidí stejně nosí žabky nebo něco na ten způsob.