to Darwin: Ahoj, prosím můžeš mi poslat zprávu na můj mail, rád bych se tě chtěl zeptat na pár věcí, které bych nechtěl psát na toto forum. Můj mail: gimli8(zavináč)seznam.cz Děkuju.

Už dlouho tu nebylo téma "sport", a dnes jsem narazil na zajímavý článek v magazínu Pátek Lidových novin Běloši zapomněli běhat. Protože ......zobrazit celý příspěvek

Už dlouho tu nebylo téma "sport", a dnes jsem narazil na zajímavý článek v magazínu Pátek Lidových novin Běloši zapomněli běhat. Protože na internetu je z toho článku jen pár vět, cituji trochu víc:

 ...Čím dál víc studií dnes poukazuje na to, že lidé, kteří se naučili běhat bosí, mají přirozenější styl běhu, kterému se žádné běžecké boty nevyrovnají...

 ..keňané.. běhali bez všech špatných návyků běžců ze západu, kteří si zkazili styl technicky dokonalými běžeckými botami...

 ...Higley není jediný, kdo začal veřejně zpochybňovat motivy sportovních firem, jež od sedmdesátých let zaplavují trh čím dál modernějšími podrážkami a učí zákazníky, že dobré boty jso klíčem k dobrému běhu ...

 ... od roku 1972, kdy přišly na trh odpružené atletické boty, se zvýšil počet zraněných běžců a běžeckému světu paradoxně začali dominovat "bosí Afričané"...

 ...lidé získali pocit, že když mají pod patou dvoucentimetrovou gumu, ochrání je před nárazy - je to podobné jako myslet si, že když dám přes vajíčko vrstvu molitanu a pak na něj skočím, nerozbije se...

 Neodvažuju se a ani neumím nijak hodnotit serioznost nebo pravdivost toho článku, ale k zamyšlení nebo k diskusi to je, ne?

 MG

Pavlo, díky za fotografie! Už tu dlouho nic nového nebylo a najednou v tichosti a bez reklamy od Vás :-). Přeju Vám stejně hezké léto jako bylo to 2009.

jojo, tomu věřím, že bosky to jde líp a i těm "botovým" úrazům... problém spíš vidím v terénu - oni ti "bosí Afričani" asi na asfaltkách netrénují, že, spíš na nějaké té polňačce, ve stepi či co já vím... Někdy trochu běhám a musím říct, že běh po asfaltce je pro chodidlo vyložen......zobrazit celý příspěvek

jojo, tomu věřím, že bosky to jde líp a i těm "botovým" úrazům... problém spíš vidím v terénu - oni ti "bosí Afričani" asi na asfaltkách netrénují, že, spíš na nějaké té polňačce, ve stepi či co já vím... Někdy trochu běhám a musím říct, že běh po asfaltce je pro chodidlo vyloženě utrpení, ty tvrdé nárazy.. dá se vyhnout, vychytat techniku, změnit styl... ale stejně, žádná slast to není :(. Zkuste popoběhnout po pěšině a dlážděné cestě, uvidíte ten rozdíl!

 Závěr? Vnucování super běžeckých bot (stejně jako oblečení), zvyšující se počet silnic.. prostě vivat konzumní mainstream! :)

 Ehm, spíš :-/

Zdravím bosé přátele! Již delší dobu sleduji diskusi na tomto fóru a také na "lidech". Protože jsem jedním z vás, rozhodl jsem se také přispět několika svými postřehy a zkušenostmi. I když fórum Lidé je asi živější, píšu pouze tady, protože nemám potřebu se registrovat. A stejně asi většin......zobrazit celý příspěvek

Zdravím bosé přátele! Již delší dobu sleduji diskusi na tomto fóru a také na "lidech". Protože jsem jedním z vás, rozhodl jsem se také přispět několika svými postřehy a zkušenostmi. I když fórum Lidé je asi živější, píšu pouze tady, protože nemám potřebu se registrovat. A stejně asi většina sleduje obojí.

 Drtivá část debaty se točí kolem "normálnosti" chození bosky a postoji okolí k bosému jedinci. Všichni víme, o co jde a více či méně se s tím nějak vyrovnáváme. Letitá praxe mě naučila, že je zbytečné se rozpalovat nad tím, že bosých je menšina a drtivá většina obutých to nejrůznějšími způsoby komentuje. Taková je skutečnost a je třeba ji vzít na vědomí. My bosí nikdy nebudeme v převaze. A tak plamenné a ukřivděné projevy (zvláště žlučovitý se mi v tomto jeví jistý Pája, který doslova zapleveluje obě fóra) jsou bojem s větrnými mlýny a jen nám krátí život. Kdo chce aspoň někdy chodit bosky, musí se naučit nepochopení házet za hlavu a nebo se skrývat. Vy mladí to máte jednodušší, na vás ledacos tzv. vsákne. U nás starších to není vůbec lehké. Já sám chodím bosky sice po chvilkách, ale prakticky denně po celý život a boty sundávám, kde jen to jde. Kdyby bylo na mně, tak bych za ráj považoval úplné a všeobecné zrušení bot (snad s výjimkou rizikových pracovišť). Ale už je mi přes padesát, mám určité společenské postavení a žiju ve středně velkém městě, kde mě kdekdo zná. Dovedete si představit, jak se tváří lidé, když vidí bosého třeba starostu, lékárníka, advokáta nebo žáci učitele nebo nedej bože ředitele? Ty otázky a ten dopad na jejich další existenci? Proto chodím bosky po okrajích města, většinou po nocích a nebo ve dne v přírodě. Mám své trasy s mně vyhovujícím povrchem, kde prakticky denně bez ohledu na počasí od jara do zimy urazím svých pár kilometrů a je mi dobře na duši. Přiznám se, že když někoho zdáli potkám, zbaběle rychle skočím do bot. Jen v létě je mi to celkem fuk (pokud to zrovna není známý člověk), protože není nic tak nezvyklého nemít boty třeba u řeky. Ale třeba v listopadu je to přinejmenším neobvyklé a lidi koukají jak na blázna.

 My skalní bosochodci dobře víme, že je to o volnosti, lehkosti, kontaktu s přírodou a v neposlední řadě každý postupně zjistí, že i o totální akupresuře a opravdu blahodárném vlivu na organismus. A kdo tomu propadne, je nejspíše ztracen a v botách se po zbytek života cítí nesvůj a něco mu zkrátka chybí. Já jsem si navykl téměř denně na noční bosou procházku. Po celodenní úmorné duševní práci se mi perfektně vyčistí hlava a cítím, jak mi doslova tepe krev a míza v těle. Po příchodu domů jsem vždycky úplně rozhicovaný a to třeba i v lednu. S léty chození člověk zjistí, že mu nedělá problém ani chůze po hrubším povrchu a že je to vlastně lepší. Mech, tráva nebo hladký asfalt mi dnes nic neříká, vyhledávám spíše šotolinu, škváru, jehličí a rájem pro chodidla je povláčené pole. Asi ta akupresura opravdu funguje, protože jsem hodně potlačil i bolesti v zádech. Toto všechno jistě všichni znáte. Ale zkuste o tom přesvědčit obutého člověka. Jen pár jednotlivců je ochotno to zkusit a nebojí se poranění nebo zašpinění. Z toho jen někteří připustí, že na tom něco je, ale jen malý zlomek z nich je polapen. Většina možná i přes určité sympatie to s ohledem na okolí vzdá. A to nemluvím o naprosté většině, která nechápe, proč by to měli aspoň jenom zkusit, natož provozovat. Jsme zkrátka mizivé promile populace a je třeba to takto respektovat. Většinu nikdy nepřesvědčíme, vždy bude chození naboso něco exotického. A bojovat s tím je úplně zbytečné. Když nic jiného, tak člověka potěší, že aspoň někteří (zvláště mladé holky) rádi chodí bosky z recese a rádi provokují okolí. I to má něco do sebe, krásná dívka jdoucí městem potěší oko každého chlapa a její bosé nohy to jen umocní.

 Ještě bych chtěl napsat pár postřehů k "technice chození" z mé letité praxe. Kolem toho je tu ve fóru taky dost debat. Netřeba velké filosofie, noha si udělá sama co potřebuje. Já při chůzi našlapuji tak jako v botech, t.j. na patu. Jinak mi to připadá nepřirozené. Nejsem přece baleťák nebo provazochodec. Jen na hrubém povrchu se noha jaksi automaticky sama snaží došlapovat na celou plochu chodidla z důvodu rozložení zátěže na co největší plochu. Obdobné je to při běhu. Zde došlapuji na špičky, ale je nutno říci, že jenom na známém a rovném povrchu (travnaté hřiště, běžecká dráha - i škvárová, asfalt). Jinak u hrubšího povrchu je to zase jakési ťapání na celou plochu chodidla. Myslím, že běh po špičkách na štěrku by nevydržel ani sebelépe trénovaný jedinec s centimetrovou kůží na chodidlech. Rázy chodidel na sólový kamínek jsou obrovské. Co se týká strachu z poranění, můžu říci, že za celý život jsem kromě několika nakopnutých palců ani jednou neměl více krvácející úraz. Nějaké šití od střepů, hřebíky apod. ani náhodou. Pouze pár malinkých střípků v noze jednou za pár let. Tam je problém je spíše vůbec najít a z nohy vytáhnout. Bosý člověk asi více hledí pod nohy a i ta noha sama nějak "vidí". A to chodím ponejvíde potmě. Střepy se ale lesknou a většinou leží na plocho. Jako největší problém vidím exkrementy a slimáky, to mě vždycky vytočí, ale i ty bedlivě sleduji. A ještě si neodpustím zmínku o chození naboso v zimě. Je to obrovská machrovina a výzva. Kontakt tlusté kůže chodidla s ulehlým sněhem nebo ledem není při přiměřené délce (podle trénovanosti) problém. Horší je to v hlubokém sněhu, kdy jsou v kontaktu se sněhem i ostatní části nohou. Tam hrozí rychlé prochladnutí. Ještě před pár lety jsem často absolvoval i několikakilometrové úseky, protože jsem byl opravdu zvyklý. Rád jsem se vracel stejnou cestou už v botech zpět a pozoroval, jaké debaty vedli lidi, kteří si náhodou všimli mých bosých stop ve sněhu. To byl vždycky zážitek. Nejlepší to bylo na čerstvě zasněžené asfaltce, kde černé stopy na bílém nepřehlédl vůbec nikdo. No asi je i ve mě kousek exhibicionisty, i když utajeného. Ale hlavně bych vám zimním bosochodcům chtěl sdělit dlouholetou zkušenost a varování. I když si člověk myslí, že je trénován a v daném okamžiku nejsou žádné problémy a zážitek je obrovský, z hlediska dlouhodobého a častého chození bosky ve sněhu to nejspíš nebude moc zdraví prospěšné. Mohu vám říci, že dnes ve svém věku jsem s tím přestal, protože v zimě začínám cítit bolesti ve všech kloubech chodidla včetně kotníků. Trénink je sice pěkná věc, ale lidské chodidlo už v dnešní době přece jen není geneticky uzpůsobeno pohybu po sněhu. Tohle trénink už trvale nespraví, je to záležitost mnoha generací. Takže se mějte na pozoru a věřte letům praxe. Ale stejně mi to nedá a každou zimu aspoň na pár kroků do toho sněhu vlezu.

 Končím a už dál otravovat nebudu. Omlouvám se za rekordně dlouhý příspěvek, ale berte to jako poprvé a zřejmě i naposled. Snad jsem vám byl i něčím užitečný. Moc vám všem odvážným fandím a reakce okolí házejte klidně za hlavu. Život naboso se svými radostmi i strastmi za to stojí.