Udělala jsem kolečko a šupky dupky zpět a třít ručníkem... Jen mě překvapilo, že jsem vydržela míň než netrénovaný boskochodič! Holt asi jiná termoregulace. :) Co vy, jdete do toho letos? Sněhu je všude habaděj... ;
Pracuji nyní se skupinou jedenácti dětí, se kterými děláme v tělocvičně takovou průpravku na parkour (je jim 10 - 12 let). Postupuji standardně, nijak tvrdě na to netlačím, ale nějaké povzbuzování v tom je - boty vůbec nepoužívají tři, čtyři další tak napůl, zbývající se zouvají jen při šplhání. Jeden z těch pravidelně bosých se mnou mluvil asi před měsícem, že by bylo lepší, kdyby museli být bosi všichni povinně, protože když v rámci kondičky hrajeme třeba basketbal, není to (pro bosé) ideální. Namítl jsem, že když ten basket hraje většina raději obutá, ať se tedy obouvá také. A on mi na to řekl, že problém je v tom, že když by si donesl boty, tak by skončil celou hodinu v nich. Říkal doslova Já chci cvičit bos, protože je to zdravé, ale zase se stydím před obutými. Chodím ještě na karate a tam musíme být bosi všichni a tak mi to vyhovuje. Myslím si, že je to typický obecný problém a sám teď přesně nevím, jak postupovat dál. Je to pro mne určitý problém i při vedení dětí na táborech, někdy na výpravách. Obecně si myslím ze svých zkušeností, že je opravdu dobré chodit na rozcvičku anebo na program na čisté louce bos. Osobně ale nesnáším, když mne někdo striktně nutí do něčeho, o co sám nemám stoprocentní vnitřní zájem. Zastávám tedy spíše názor, že je to věc těch obutých, že se o cosi připravují, když dostali šanci. Ti, co si najdou cestu k tomu, aby byli bosi ze své vůle, jsou pro mne O.K. Ale pak jsou tady ti, kteří by byli raději bosi - pokud by jim v tom nepřekážel sociální tlak.
Docela by mne zajímalo, jak byste to viděli vy?
Tož užívejte si nového roku a v něm slunných i neslunných dní strávených bez bot.