Prejdite sa po orosenej tráve a noha veru bude mať ružovú a krásnu farbu. Nohu to dokonale umyje :)

Když přemýšlím o praktických dopadech chůze bosky, nejvhodnější je v přírodním prostředí. Jsem z Brna a když v centru nebo ve vozidle MHD potkám bosou holku, tak mně vždycky děsně zaujme, že na ni můžu oči nechat, je to pro mně taková víla všedního dne. Zároveň ale cítím, že tady to není ono. Město ......zobrazit celý příspěvek

Když přemýšlím o praktických dopadech chůze bosky, nejvhodnější je v přírodním prostředí. Jsem z Brna a když v centru nebo ve vozidle MHD potkám bosou holku, tak mně vždycky děsně zaujme, že na ni můžu oči nechat, je to pro mně taková víla všedního dne. Zároveň ale cítím, že tady to není ono. Město je strašně špinavé od prachu, znečištěné od psů, není to ono, však bosé šlapky jsou z města černé, jako by chodily po uhlí.
O něco lepší je to v okrajových čtvrtích, jako třeba Lesná, Bystrc, Kohoutovice apod. Naopak už celkem vhodné je to v přilehlých lesoparcích, třeba Kohoutovická obora, nebo lesích na severních okrajích Brna. Úplně nejlepší je to za hranicemi města v lesích kolem Líšně, Bílovic, Lesné, Řečkovic i Bystrce a v rekreační oblasti kolem brněnské přehrady a dál za město na venkov. Nohy se tam mnohem měně špiní a daleko více vstupuje faktor spojení s přírodou přes bosé nohy a nalezení vnitřní harmonie a jednoty s přírodou a její mnohem intenzivnější vnímání. Bohužel v lesích jsem potkal bosých lidí minimum a je to velká škoda, protože právě tam je optimální prostředí pro bosou chůzi. Nohy tam šlapou po rúzných podkladech, občas i po broucích a mravencích, šlapky se spiní minimálně a je to vůbec nejzdravější prostředí pro bosou chůzi. Pokud půjdete bosí přírodou, nikdo tam nebude na vás koukat přes prsty, maximálně jako na lidi s alternativním myšlením a to je v pohodě, nebudete za burana ani homeles, ale za přírodního člověka a holka za vílu, co nám přišla připomenout, že není špatné romanticky snít v každém věku.

Naboso chodím běhat a cvičit a musím říct, že po proběhnutí Brnem mám chodidla černá jako z uhelného skladu. Naštěstí stačí jemny kartáč a tepla voda a po chvilce snažení je špína pryč. Co se týče tvrdnutí kůže, tak s tím jsem naštěstí nikdy neměl zásadní problém. Za dva roky provozování aktivit naboso je kůže v místech styku se zemí silná a pevná, ale zůstala velmi pružná. Rozhodně to tedy nejsou žádná nevzhledná tvrdá kopyta -:). Ale vnímám to tak, že tvorba nevzhledné tvrdé kůže asi bude spíš individuální záležitost a u každého je to prostě jinak.